Působil jako obětavý rodinný lékař
Harold Frederick Shipman se narodil v roce 1946 v anglickém Nottinghamu. Vystudoval medicínu na univerzitě v Leedsu, oženil se s Primrose Oxtobyovou a společně vychovali čtyři děti. Jeho okolí ho dlouho vnímalo jako slušného, pracovitého a ochotného člověka. V ordinaci si dokázal získat důvěru pacientů, z nichž mnozí byli starší lidé žijící osaměle.
Jeho minulost však nebyla tak bezproblémová, jak se mohlo zdát. V roce 1976 vyšlo najevo, že si opatřoval pethidin, silný opioidní lék proti bolesti, prostřednictvím falešných lékařských předpisů. Část léků, které předepisoval pacientům, si ponechával pro vlastní potřebu. Když se jeho závislost provalila, stanul před soudem. Byl odsouzen k pokutě 600 liber a podstoupil léčbu ve specializovaném psychiatrickém zařízení. Přesto mohl v lékařské profesi pokračovat.
Podezřelých úmrtí přibývalo, nikdo však nezasáhl
Shipman působil jako praktický lékař v několika anglických městech, později se usadil v Hyde nedaleko Manchesteru. Právě tam začal ve velkém zabíjet své pacienty. Jeho oběťmi byli převážně starší lidé, často ženy. Mnozí zemřeli náhle, bez zjevného důvodu, a především v přítomnosti lékaře, kterému důvěřovali. Podezřelý počet úmrtí nakonec znepokojil i další zdravotníky. Dne 24. března 1998 se doktorka Linda Reynoldsová z nedaleké Brooke Surgery obrátila na koronera s obavami, které sdílela se svými kolegy. Shipmanova praxe měla výrazně menší počet registrovaných pacientů, přesto u ní bylo během předchozích tří měsíců vystaveno neobvykle mnoho potvrzení potřebných ke kremaci. Lékaře navíc znepokojovaly okolnosti některých úmrtí. Policie zahájila prověřování, jenže vyšetřování bylo nedostatečné. Vyšetřovatelé neshromáždili potřebné důkazy a nakonec dospěli k závěru, že podezření nemá opodstatnění.
Taxikář se odhodlal promluvit až po letech
Jedním z lidí, kteří si začali všímat znepokojivých souvislostí, byl místní taxikář John Shaw. Pravidelně vozil Shipmanovy pacienty do ordinace a s některými z nich navázal přátelský vztah. Postupně si uvědomoval, že řada jeho zákazníků krátce po návštěvě lékaře nečekaně umírá. Zvlášť ho zasáhla smrt Netty Ashcroftové v březnu 1995. Shaw začal tušit, že za opakujícími se úmrtími může být něco mnohem závažnějšího. Jenže Shipman se těšil v místní komunitě značné úctě. Taxikář se obával, že jeho podezření budou působit absurdně a nikdo mu neuvěří. Proto dlouho mlčel, přestože počet mrtvých známých a zákazníků narůstal. V srpnu 1998 se nakonec obrátil na policii. V té době už byl přesvědčen, že lékař mohl zavraždit nejméně 21 lidí. Jeho svědectví se stalo jednou z důležitých součástí širšího vyšetřování.
Mohlo by vás zajímat
Zfalšovaná závěť přivedla policii na stopu
Rozhodující zlom přinesla smrt Kathleen Grundyové. Osmdesátiletá bývalá starostka města Hyde byla 24. června 1998 nalezena mrtvá ve svém domě. Její osobní lékař Harold Shipman uvedl jako příčinu smrti sešlost věkem. Na první pohled se tedy nezdálo, že by šlo o podezřelý případ. Když si však její dcera Angela Woodruffová, povoláním právnička, přečetla matčinu závěť, zjistila něco neuvěřitelného. Dokument uváděl, že veškerý majetek připadne právě Shipmanovi, nikoli rodině. Angela byla přesvědčena, že její matka takovou závěť nikdy nesepsala, a obrátila se na úřady.
Vyšetřování odhalilo, že dokument byl zfalšovaný. Kathleen Grundyovou proto exhumovali a při následném vyšetření jejích ostatků nalezli v tkáních vysokou koncentraci morfinu, který se v těle mění na diamorfin, známý také jako heroin. Lékař tvrdil, že žena zemřela přirozenou smrtí, důkazy však ukazovaly jiným směrem. Policie 7. září 1998 Shipmana zatkla. Při prohlídce jeho ordinace objevila mimo jiné psací stroj, jehož typ odpovídal stroji použitému k vytvoření falešné závěti. Na dokumentu byly navíc nalezeny jeho otisky prstů.
Soud odhalil jen zlomek jeho zločinů
Po zatčení začala policie prověřovat také další podezřelá úmrtí v jeho lékařské praxi. Nakonec byl Shipman obžalován z vraždy patnácti pacientů a z padělání závěti Kathleen Grundyové. Dne 31. ledna 2000 jej porota uznala vinným ve všech bodech obžaloby. Za patnáct vražd dostal patnáct doživotních trestů.
Tím však vyšetřování zdaleka neskončilo. Veřejné vyšetřování vedené soudkyní Dame Janet Smithovou se pokusilo zjistit skutečný rozsah jeho zločinů. V první zprávě z roku 2002 dospělo k závěru, že Shipman zavraždil nejméně 215 pacientů. Závěrečná zpráva z ledna 2005 toto číslo ještě zvýšila. Soudkyně dospěla k závěru, že mohl mít na svědomí přibližně 250 lidských životů, přičemž 218 vražd se jí podařilo konkrétně identifikovat. Většinu obětí usmrtil smrtelnou dávkou opioidních léků, nejčastěji diamorfinu. Často šlo o starší pacienty, u nichž se jejich náhlá smrt dala snadno připsat věku nebo zdravotnímu stavu.
Nikdy se nepřiznal a tajemství si odnesl do hrobu
Navzdory množství důkazů Shipman svou vinu nikdy nepřiznal. Odmítal spolupracovat s vyšetřovateli a až do konce trval na své nevině. Jeho skutečné pohnutky se proto nikdy nepodařilo jednoznačně objasnit. Jedna z teorií předpokládá, že ho přitahoval pocit moci nad životem a smrtí druhých lidí. Jako lékař rozhodoval o léčbě a pacienti mu bezvýhradně důvěřovali. Mohl tak mít pocit, že disponuje mocí, kterou ostatní nemají. Vyšetřující soudkyně připustila také možnost, že ho k dalším vraždám vedla určitá forma závislosti na samotném zabíjení. Jistotu však neměla.
Dne 13. ledna 2004, den před svými 58. narozeninami, byl Harold Shipman nalezen oběšený ve své cele ve věznici Wakefield. Spáchal sebevraždu a definitivně tak uzavřel možnost, že by někdy vysvětlil, proč tolik lidí připravil o život. Případ, který otřásl britskou společností, odhalil také závažné nedostatky v systému kontroly lékařů, vyšetřování úmrtí i ochrany pacientů. Shipman totiž nezabíjel někde ve skrytu před společností. Využíval své postavení, autoritu a důvěru lidí, kteří k němu přicházeli s přesvědčením, že jim pomůže. A právě to činí jeho příběh tak děsivým.

