Zájem o levné balíčky raketově roste
Dovoz zásilek z Číny a dalších třetích zemí prudce roste. Jen za posledních sedm měsíců si čeští zákazníci objednali zboží v hodnotě 43 milionů korun, což je téměř dvojnásobek oproti celému předchozímu roku. Celní správa, která provádí namátkové kontroly, přiznává, že kontrolovat všechny balíčky je nemožné a zaměřuje se pouze na podezřelé zásilky.
Zájem zákazníků o nákupy v levných e-shopech ještě podpořil vstup čínského tržiště Temu na český trh. Zatímco v roce 2022 prošlo celní správou přibližně 23 tisíc balíčků, loni to bylo už téměř 43 tisíc. S rostoucím počtem zásilek se zvyšují i nároky na celní správu a kontrolní mechanismy. V případě bižuterie, která se testuje pomocí speciálního šperkařského rentgenu, se loni ukázalo, že zhruba desetina vzorků nevyhověla. Nejčastějším problémem byly zvýšené koncentrace olova a kadmia, tedy látek, které mohou být při dlouhodobém kontaktu zdraví škodlivé. U niklu, jenž patří k silným kontaktním alergenům, hrozí při delším nošení šperků ekzémy a další kožní problémy.
Mohlo by vás zajímat
Přestože namátkové kontroly odhalují závadné výrobky, jejich množství je v porovnání s celkovým objemem zanedbatelné. Českým spotřebitelům tak dál hrozí, že v balíčku s atraktivní cenou dorazí i zboží, které je zdravotně či ekologicky rizikové.
Problém není jen zdravotní, ale i ekologický
Kromě zdravotních rizik upozorňuje odborná veřejnost také na environmentální dopady popisované nákupní praxe. Podle ministerstva životního prostředí přichází do Evropy každý den kolem 12 milionů balíčků. Pokud má jeden v průměru 80 gramů obalového materiálu, znamená to téměř 960 tun odpadu denně. „Jde o obrovské množství obalů, které se často nedají správně třídit, protože jsou vyrobeny z kombinovaných materiálů,“ shrnul ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).
Etické otázky i tlak na změnu obalů
Do hry však v daném kontextu vstupují i etické argumenty – levné zboží z Číny může vznikat za podmínek, které by v Evropě byly nelegální, včetně vykořisťování pracovníků či dětské práce.
Evropská unie se snaží řešit alespoň část problému, a to omezováním jednorázových plastů nebo igelitových tašek. Podle odborníků by však největší efekt přineslo nastavit přísnější pravidla už pro samotné výrobce. „Obaly by měly být menší a lépe odpovídat velikosti zabaleného produktu,“ shodují se experti. Největší potenciál pro úspory vidí právě u e-shopů s levným zbožím, kde množství odpadu narůstá nejrychleji. Vhodným řešením je i tzv. ekodesign – tedy návrh obalů tak, aby byly snadno recyklovatelné, znovupoužitelné, ideální by však bylo, kdyby vůbec nevznikaly.
