Poplatek se má zvýšit více než trojnásobně
Podzemní voda je jedním z nejdůležitějších zdrojů pitné vody v Česku. Přibližně polovina vyrobené pitné vody pochází z podzemních zdrojů, druhá část z řek, přehrad a dalších povrchových zdrojů. Za odběr podzemní vody určené k výrobě pitné vody se od roku 2001 platí dvě koruny za metr krychlový. Nově by se sazba měla zvýšit na sedm korun. Stejná částka se má vztahovat také na průmyslové odběratele, kteří dosud platí tři koruny za kubík.
Předkladatel pozměňovacího návrhu, poslanec Karel Tureček (ANO), změnu zdůvodňuje především nedostatkem vody a dlouhodobě nízkou cenou tohoto zdroje. „Česká republika se nachází v období katastrofálního sucha, je to dlouhodobě nízká cena za nejcennější vodní zdroj,“ uvedl.
Podzemní voda je přitom pro zásobování obyvatelstva mimořádně důležitá. V některých regionech jí ubývá a menší obce se kvůli nedostatečným vlastním zdrojům připojují na vodovodní soustavy. Ty často využívají povrchovou vodu z přehrad, jejíž úprava a dodávka může být nákladnější.
Domácnosti mohou zaplatit stovky korun navíc
Vyšší poplatek se nejprve promítne do nákladů provozovatelů vodovodů a následně může ovlivnit také konečnou cenu pro odběratele. Pro běžné domácnosti by to podle odhadů mohlo znamenat navýšení ročních výdajů o stovky korun. Přesná částka se bude lišit podle spotřeby, zdroje vody a cenové politiky konkrétního dodavatele.
Změna by se neměla týkat lidí, kteří využívají vlastní studnu, ani nejmenších obcí do 200 obyvatel. Právě menší sídla přitom často řeší problémy se zásobováním pitnou vodou a potřebují investovat do nových zdrojů, vodovodů i čistíren odpadních vod.
Spor se vede také o rozdělení vybraných peněz
Opozice samotnou potřebu upravit cenu podzemní vody zcela neodmítá. Výhrady má ale k tomu, kam mají peníze nově směřovat. Podle navrženého rozdělení by Státní fond životního prostředí dostával pouze jednu korunu z každého odebraného kubíku, zatímco zbývajících šest korun by putovalo přímo do rozpočtu ministerstva zemědělství. Kraje by už neměly dostávat přímý podíl jako dosud. Část těchto prostředků přitom využívaly menší a středně velké obce na projekty spojené s pitnou vodou a čištěním odpadních vod.
Ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR upozorňuje, že peníze získané zvýšením poplatků by se měly skutečně vracet do vodohospodářství. Jejich využití je podle něj garantováno pro rok 2027, pro další období však obdobná jistota chybí. Ministr zemědělství však uvedl, že příslušný sněmovní výbor přijal usnesení, podle kterého by se prostředky měly krajům vracet prostřednictvím zemědělských programů a podpor.
Mohlo by vás zajímat
Kritika se týká také legislativního postupu. Koalice chce změnu prosadit jako pozměňovací návrh k novele zákona o rostlinolékařské péči, která se věnuje mimo jiné ochraně rostlin a používání pesticidů. Opozice namítá, že tak zásadní úprava nemá být připojována k předloze, která řeší jinou oblast.
Bývalý ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL) upozornil, že k návrhu podle něj chybí dopadová analýza pro zemědělství a potravinářství. Kritizuje také jeho předložení na poslední chvíli. „Takhle se pracovat nedá,“ uvedl v ČT.
Sucho ohrožuje povrchové i podzemní zdroje
Důvodem debat o ceně vody je také zhoršující se dostupnost vodních zdrojů. Klimatická změna přináší delší období sucha a nepravidelné srážky, což komplikuje doplňování zásob.
Podle meteorologů se i v listopadu nachází voda na většině českých toků pod dlouhodobým průměrem, místy dokonce výrazně níže. Podobná situace panuje také u podzemních vod. Jejich obnova je přitom pomalejší než u povrchových zdrojů. Voda musí nejprve prosáknout půdou a horninami, než doplní podzemní zásoby. Během této cesty se navíc může znečistit. Rizikem jsou například dusičnany pocházející ze zemědělské činnosti, znečištění související s dopravou nebo bakterie.
Cena surové vody z řek a přehrad se stanovuje podle jednotlivých povodí a pravidelně se upravuje. U podzemní vody naopak sazby určuje zákon. Právě jejich zvýšení má podle předkladatelů lépe zohlednit hodnotu ubývajícího zdroje.
