Olomoucká zoologická zahrada prožívá nevýslovnou radost, neboť po desetileté pauze se v pavilonu kočkovitých šelem, nachází o tři kotěcí ocásky navíc! Otec koťat ohroženého levharta je původem ze Zoo Vídeň, v níž déle než rok žije jeho bratr, „strýček“ olomouckých koťat, přicestoval do olomoucké zoo ze Zoo Nordhorn v Německu s jediným posláním – zanechat po sobě potomky se samicí pocházející ze Zoo Granby v Kanadě. A to se nyní i naplnilo! Zodpovědným přístupem k tomuto nelehkému úkolu si samec vysloužil zpáteční jízdenku do své domovské německé zahrady. Zajímavostí je, že se sem zásluhou tohoto samce vrátily geny po olomouckých levhartech, jelikož jeho matkou je samice narozená právě v Zoo Olomouc.
„K páření došlo v prosinci těsně před vánočními svátky, mláďata se narodila po 97 dnech březosti samice. Ta porodila sama v připravené porodní bedně a hned od prvopočátku se o všechna tři koťata vzorně starala. Narození trojčat u tohoto druhu nebývá příliš časté a pro chovný program budou i s ohledem na jejich skvělou genetickou výbavu velkým přínosem,“ uvádí zooložka Jitka Vokurková, která vyzdvihuje pečlivou, letitou a trpělivou práci chovatelů. Mláďata prozatím vidět nemůžete, neboť se s matkou nachází ve vnitřní části ubikace, kde mohou být monitorována kamerovým systémem a je jim dopřán poporodní klid. Kromě ošetřovatele za nimi nechodí vůbec nikdo, aby se snížilo riziko jakýchkoliv případných komplikací odchovu. Pohlaví bude určeno s první vakcinací přibližně ve věku 6 týdnů koťat.
Zoo Olomouc chová levharty od roku 2001 a doposud se v ní narodilo 15 mláďat. Poslední odchovaný samec odcestoval v roce 2018 do Anglie, kde už se také stal otcem. Aktuálně tento druh chová na celém světě 91 institucí v počtu 190 jedinců.
V přírodě hrozilo vyhynutí
Počty zvířat v zajetí převyšují jejich počet v přírodě. Původní monitoring v 70. letech minulého století zjistil pouze 32 jedinců (za využití stop zanechaných ve sněhu), ještě v roce 2000 se jeho stavy odhadovaly na pouhých 22-28 jedinců. Poslední léta se zvýšily až na 130 zvířat, která byla spočítána v roce 2024 pomocí fotopastí. Vážnou hrozbou pro levharty je pytláctví, ale i lesní požáry, nebo těžba dřeva a nerostných surovin. Ruské a západní ochranářské skupiny utvořily organizaci Amur Leopard and Tiger Alliance (ALTA), která se má pokusit ohrožené levharty a tygry ussurijské zachránit. Snahou o záchranu levharta mandžuského se zabývá i WWF (Světový fond na ochranu přírody). Populaci v přírodě musí podpořit ta ze zoo tak, aby se docílilo dostatečné genetické diverzity. Bohužel ochranářským snahám nyní brání válka.
Přežije v extrémním horku i v extrémním mrazu
V přírodě se levhart mandžuský vyskytuje pouze na Dálném východě, kde obývá nedotčené lesy. Jedná se o velkou formu levharta skvrnitého, nejseverněji žijící poddruh. Jako jediný druh levharta dokáže přežít jak v extrémním horku, tak extrémní zimě – jeho srst měří v zimě až 7,5 centimetrů. V jeho domovině v zimním období klesají teploty hluboko pod bod mrazu (-30 °C). Zbarvení má světlejší s velkými rozetami. K dalším rozpoznávacím znakům patří dlouhý, hustě osrstěný ocas a šedě zbarvené oči. Na lov se vydávají obvykle v noci. Kořist odnáší na skryté místo, někdy s ní vylézá i na stromy.
