Probudí ho tajemná návštěvnice
Jednoho listopadového večera roku 1779 ulehl lord Lyttelton ve svém londýnském sídle v Hill Street nedaleko Berkeley Square ke spánku. Přestože se cítil zdráv, tížil ho zvláštní neklid, který si nedokázal vysvětlit. Dlouho však neusnul.
Z ticha ložnice se náhle ozvaly lehké kroky. Zdálo se, jako by někdo pomalu obcházel jeho postel. Lyttelton se prudce posadil a spatřil nejasnou ženskou postavu. Její tvář prý zahaloval stín, přesto k němu klidným hlasem promluvila. Oznámila mu, že přesně o půlnoci jedné určité noci zemře.
Zjevení stejně náhle zmizelo, jako se objevilo. Lord však zůstal vzhůru až do rána, otřesený tím, co právě zažil.
Svěří se přátelům
Následujícího dne si nechal zavolat několik blízkých přátel a celý zážitek jim podrobně vylíčil. Ti jeho vyprávění vyslechli, ale snažili se ho uklidnit. Lytteltona znali jako člověka citlivého, pověrčivého a poněkud nervózního. Domnívali se proto, že šlo jen o mimořádně živý sen nebo noční můru.
Lord se však jejich vysvětlením uklidnit nenechal. Byl přesvědčen, že tajemná návštěvnice nebyla pouhým výplodem jeho představ.
Zjevil se mrtvý svému příteli?
O tři noci později zažil něco nevysvětlitelného také Miles Peter Andrews, jeden z Lytteltonových přátel. Když už ležel asi půl hodiny v posteli ve svém domě v Dartfordu, náhle se samy od sebe rozhrnuly závěsy kolem lůžka. Před ním stál lord Lyttelton, oblečený pouze v noční košili. Klidným hlasem mu údajně sdělil, že už má všechno „za sebou“.
Andrews byl přesvědčen, že jde o nějaký přítelův nevkusný žert. Popadl trepku a po postavě ji hodil. Zjevení ustoupilo do šatny a během několika okamžiků zmizelo.
Mohlo by vás zajímat
Když služebnictvo následně prohledalo celý dům i zahradu, po Lytteltonovi nenašlo jedinou stopu. Ještě téhož dne se Andrews dozvěděl zprávu, která mu doslova vyrazila dech – lord Lyttelton skutečně zemřel.
Pokusí se přelstít osud
Večer, kdy mělo být proroctví naplněno, se v Lytteltonově domě sešlo několik přátel. Rozhodli se, že svému známému pomohou překonat obavy poněkud neobvyklým způsobem.
Všechny hodiny i hodinky v domě potají posunuli o půl hodiny dopředu. Doufali, že až údajná osudová půlnoc mine, Lyttelton pochopí, že tajemná žena lhala. Když se domníval, že je půl dvanácté, omluvil se společnosti a odešel do své ložnice. Hosté zůstali dál sedět a čekali, zda se jejich plán podaří.
Zemře navzdory všemu
Krátce nato přiběhl do salonu vyděšený sluha. Jeho pán prý náhle kolabuje.
Později vypověděl, že se lord neustále díval střídavě na své hodinky i na sluhovy. Když oba časoměry ukazovaly čtvrt na jednu, údajně se pousmál a pronesl: „Ta dáma nebyla dobrým prorokem, jak tak koukám.“
Požádal sluhu, aby mu připravil lék, který pravidelně užíval před spaním. Ten však nestihl ani odejít. Z ložnice se ozvalo těžké sípavé dýchání. Když se ke svému pánovi vrátil, zjistil, že prodělává prudký záchvat. Než přiběhli ostatní hosté, byl lord Lyttelton mrtvý.
Zůstává jen legenda
Vyprávění o smrti lorda Lytteltona se během následujících desetiletí rozšířilo po celé Británii a dodnes bývá uváděno jako jedna z nejslavnějších legend o předtuchách smrti. Skeptici upozorňují, že příběh byl mnohokrát převyprávěn a postupně získával dramatičtější podobu. Zastánci paranormálních jevů naopak tvrdí, že jde o jeden z nejlépe doložených případů přesně předpovězené smrti.
Ať už je pravda jakákoli, zůstává otázka, která fascinuje lidstvo po staletí: lze svůj osud skutečně spatřit dříve, než nastane? Nebo šlo jen o děsivou shodu okolností, která se proměnila v jednu z nejslavnějších strašidelných legend britské historie?
