Pavla Petrů
Když člověk sleduje, co všechno podnikáte, nabízí se otázka, jestli umíte vůbec odpočívat?
Umím, jen asi trochu jinak než většina lidí. Pro mě je nejlepší odpočinek pohyb. Když mám za sebou celý den schůzek, potřebuji si vyčistit hlavu. Jdu běhat, sednu na kolo nebo si zacvičím. Najednou člověk řeší jen to, co je před ním. A často se mi právě při sportu srovnají v hlavě věci, nad kterými jsem celý den přemýšlel.
Vám ale nestačí si jen tak zaběhat. Jen za poslední měsíc jste zvládl Ironmana a Beskydskou sedmičku. Proč vyhledáváte tak náročné výzvy?
Baví mě zkoušet nové věci a zjišťovat, co zvládnu. Takže když se objeví něco, co jsem ještě nezkusil, většinou mě to začne lákat. Někdy si pak během závodu říkám, že to nebyl úplně nejlepší nápad. Ale to k tomu patří. Mám rád ten pocit, když člověk musí trochu zabojovat sám se sebou a nakonec zjistí, že zvládne víc, než čekal.
Co vám sport dává kromě dobré fyzičky?
Hlavně vytrvalost. Ve sportu se rychle naučíte, že ne každý den se všechno povede. Někdy vám to sedne, jindy to vůbec nejde. Důležité je kvůli tomu nepřestat. A taky umět prohrávat. To je podle mě strašně důležitá zkušenost, zvlášť pro děti. Ne vždycky budete první a ne všechno dostanete hned.
Mohlo by vás zajímat
Když zmiňujete děti, sám máte tři dcery. Změnily váš pohled na sport a zdraví?
Určitě. U dětí je krásně vidět, že nejde jen o výkon. Pohyb má být především radost a přirozená součást života. A zdraví dnes podle mě nemůžeme vnímat jen jako fyzickou kondici. Děti jsou pod velkým tlakem a stejně důležitá je jejich psychická pohoda. Proto u nás na osmnáctce máme i preventivní programy ve školách, které se věnují právě tomu, jak se děti cítí, jak zvládají stres nebo vztahy mezi sebou.
Sport a kroužky ale mohou být pro rodinný rozpočet docela náročné.
A právě to je věc, která mi vadí. Nechci, aby o tom, jestli dítě sportuje, chodí na kroužek nebo se účastní nějaké akce, rozhodovalo jen to, kolik mají rodiče peněz. Proto se snažím podporovat aktivity, které jsou dostupné pro co nejvíc lidí. V Letňanech třeba investujeme do veřejných sportovišť nebo pořádáme sportovní festival, kde si může každý zdarma vyzkoušet spoustu různých sportů. A nemusí jít jen o děti. Sportoviště, akce nebo různé programy mají smysl tehdy, když je lidé skutečně můžou využívat.
Zdá se, že téma zdraví u vás nekončí sportem. Jste také dárce krve.
To je trochu jiná disciplína, tam se člověk tolik nezapotí. Ale přijde mi to jako jedna z nejjednodušších věcí, kterou může zdravý člověk udělat pro někoho druhého. Zabere vám to jen trochu času a někomu to může zachránit život. Nepřemýšlím nad tím nijak složitě. Když můžu pomoct, proč bych to neudělal?
Když vás tak poslouchám, sport a práce pro vás mají dost společného.
Asi ano. V obojím potřebujete vydržet, když se zrovna nedaří, a hlavně nezůstat jen u plánů. Mám rád, když je za mnou něco vidět. Ať je to dokončený závod, nové sportoviště, nebo třeba škola, do které se vejde víc dětí. Ve sportu máte výhodu, že většinou víte, kde je cíl. V práci to někdy trvá roky a cesta je mnohem složitější. Ale ten pocit, když se něco podaří dotáhnout a začne to lidem sloužit, je vlastně dost podobný. A obojí vás drží v pohybu, protože vždycky je co zlepšovat.
Baví mě zkoušet nové věci a zjišťovat, co zvládnu. Takže když se objeví něco, co jsem ještě nezkusil, většinou mě to začne lákat.
Mgr. Zdeněk Kučera, MBA
47 let
absolvent FTVS UK, VŠEM a ÚPPV
od 2018 starostou MČ Praha 18
ve volném čase nejvíc rodina a sport
životní heslo „Vše má své řešení“
