Z továrny zamířil do Afriky
David Livingstone se narodil roku 1813 ve Skotsku do chudé rodiny. Už jako desetiletý začal pracovat v továrně na bavlnu, kde trávil dlouhé hodiny. Přesto studoval a později vystudoval medicínu. V roce 1840 odjel jako misionář do jižní Afriky.
Afrika ho brzy pohltila. Nechtěl zůstávat pouze u zavedených misijních stanic a vydával se stále dál do vnitrozemí. Zajímal se o krajinu, řeky i obyvatele a postupně začal být stejně tak průzkumníkem jako misionářem.
Prošel Afrikou od oceánu k oceánu
V roce 1853 se vydal z oblasti dnešní Jihoafrické republiky na jednu ze svých nejodvážnějších cest. Přes suchou Kalahari zamířil na sever a poté na západ k pobřeží Atlantiku. Doprovázeli ho Afričané, kteří mu poskytovali neocenitelnou pomoc a znalost místního prostředí.
Po mnoha měsících dorazil v roce 1854 do Luandy na západním pobřeží. Byl vyčerpaný a nemocný. Nabídku na návrat lodí do Anglie však odmítl. Nechtěl opustit své africké společníky, kterým by bez něj hrozilo, že padnou do otroctví. Vydal se proto znovu na východ.
Tentokrát jeho cesta vedla přes neprobádané oblasti podél Zambezi. V listopadu 1855 spatřil obrovské vodopády, které místní obyvatelé nazývali Mosi-oa-Tunya – „Dým, který hřmí“. Livingstone je přejmenoval na Viktoriiny vodopády podle britské královny.
Mohlo by vás zajímat
Čelil nemocem, hladu i divoké zvěři
Výprava rozhodně nepřipomínala romantické dobrodružství. Livingstone trpěl malárií a dalšími nemocemi, skupinu sužovaly deště, bažiny i nedostatek zásob. Přesto pokračoval dál.
Dnes se přitom stále více připomíná, že příběh objevitelských výprav nelze vyprávět pouze jako příběh evropského cestovatele. Livingstone by se bez svých afrických průvodců, nosičů, tlumočníků a dalších pomocníků jen těžko obešel. Někteří z nich s ním cestovali po mnoho let. James Chuma a Abdullah Susi patřili k jeho nejvěrnějším průvodcům a později sehráli zásadní roli i při návratu jeho těla z Afriky. V květnu 1856 dorazil Livingstone do Quelimane na východním pobřeží. Stal se tak jedním z prvních Evropanů, kteří přešli africký kontinent od Atlantiku k Indickému oceánu.
Proti otrokářství bojoval až do konce
Livingstoneho nezajímaly jen geografické objevy. Byl hluboce znepokojen obchodem s otroky, který v Africe ničil celé oblasti a připravoval o životy obrovské množství lidí. Věřil, že otevření nových obchodních cest a působení misionářů by mohlo pomoci otrokářství postupně vytlačit.
Jeho sláva v Británii mezitím rostla. Z muže, který ještě jako chlapec pracoval v továrně, se stal slavný cestovatel a národní hrdina. Jeho cestopis se stal bestsellerem a Royal Geographical Society mu udělila prestižní ocenění.
Za pramenem Nilu putoval až do smrti
Livingstone se s Afrikou nerozloučil. V roce 1866 se vydal na další výpravu, tentokrát hledat prameny Nilu. Cesta byla stále obtížnější a zprávy o něm se v Evropě na dlouhou dobu ztratily. Právě tehdy vznikla slavná scéna, kdy ho v roce 1871 v Ujiji objevil americký novinář Henry Morton Stanley a údajně pronesl větu: „Dr. Livingstone, I presume?“ („Dr. Livingstone, nemýlím-li se?“) Livingstone však ani poté svou cestu nevzdal.
Zemřel daleko od domova
Livingstone už byl ovšem těžce nemocný. Trápila ho malárie a chronické zažívací potíže. V dubnu 1873 dorazil k bažinám Bangweulu v dnešní Zambii. Voda a močály jeho stav ještě zhoršily. Dne 1. května 1873 zemřel v malé chatrči v osadě Chitambo. Jeho afričtí průvodci však jeho tělo neopustili. Vyřízli mu srdce a pohřbili je pod stromem mpundu. „Patřilo Africe,“ vysvětlovali. Tělo potom nesli stovky kilometrů až k pobřeží, odkud bylo přepraveno do Anglie. Livingstonovo tělo bylo nakonec pohřbeno ve Westminsterském opatství v Londýně. Jeho srdce však zůstalo tam, kde strávil většinu svého života – v Africe.
David Livingstone se stal symbolem viktoriánských objevů, ale jeho skutečný příběh je složitější než legenda o osamělém dobrodruhovi, který pronikal do „neznámé“ Afriky. Za každou jeho cestou stáli lidé, kteří znali místní krajinu, řeky i nebezpečí a bez nichž by se evropský cestovatel daleko nedostal. Livingstone po sobě zanechal mapy, knihy i slavné objevy. Možná nejpůsobivější stopa však zůstala pod africkým stromem. Jeho tělo odvezli domů, ale jeho srdce skutečně zůstalo v Africe.
