Závod o Měsíc začal po Gagarinovi
Když sovětský kosmonaut Jurij Gagarin v dubnu 1961 jako první člověk obletěl Zemi, Spojené státy pochopily, že v kosmickém závodě zaostávají. Prezident John F. Kennedy proto ještě téhož roku vyhlásil mimořádně odvážný cíl: dopravit člověka na Měsíc a bezpečně ho vrátit zpět na Zemi ještě před koncem desetiletí.
Američané postupně vyzkoušeli všechny důležité části budoucí mise. Apollo 8 už v prosinci 1968 dopravilo první lidi na oběžnou dráhu Měsíce a Apollo 10 v květnu 1969 vyzkoušelo lunární modul při letu kolem Měsíce. Cesta k historickému přistání tak nebyla jediným odvážným skokem, ale výsledkem letitého vývoje, zkoušek a riskantních pokusů.
Tři muži vyrazili k Měsíci
Ráno 16. července 1969 odstartovala z Floridy obrovská raketa Saturn V. Na její špičce se nacházela kosmická loď Apollo 11 se třemi muži: velitelem Neilem Armstrongem, pilotem lunárního modulu Edwinem „Buzzem“ Aldrinem a pilotem velitelského modulu Michaelem Collinsem.
Jejich úkoly byly rozdílné. Armstrong měl velet celé misi a později pilotovat lunární modul při přistání. Aldrin měl přistát společně s ním. Collins však na povrch Měsíce nevstoupil. Zůstal na oběžné dráze a čekal, až se jeho dva kolegové vrátí. Apollo 11 dorazilo k Měsíci po několika dnech letu a vstoupilo na jeho oběžnou dráhu. Potom nastal okamžik, kdy se mise stala skutečně nebezpečnou: Armstrong a Aldrin přešli do lunárního modulu Eagle a oddělili se od Collinse.
Armstrong musel přistání zachraňovat
Mohlo by vás zajímat
Když Eagle začal sestupovat k povrchu, ukázalo se, že plánované místo přistání není bezpečné. Armstrong uviděl oblast posetou krátery a balvany a převzal ruční řízení, aby modul navedl jinam. Paliva rychle ubývalo a během kritických posledních okamžiků zůstávala už jen velmi malá rezerva. Napětí v řídicím středisku v Houstonu bylo obrovské. Když Eagle konečně dosedl, lidé v řídicím středisku si mohli pořádně vydechnout. Bylo 20. července 1969.
Člověk poprvé sestoupil na jiný svět
Astronauti ještě několik hodin kontrolovali systémy a připravovali se na výstup. Potom Armstrong otevřel poklop, pomalu sestoupil po žebříku a položil nohu na měsíční povrch. Byl prvním člověkem, který stanul na jiném světě. Jeho kroky sledovaly prostřednictvím televizního přenosu stovky milionů lidí. Armstrong pronesl slavnou větu o malém kroku pro člověka a velkém skoku pro lidstvo. Krátce nato se k němu připojil Aldrin.
Měsíční krajina však nebyla taková, jakou známe ze Země. Nebyl tu vzduch, vítr ani déšť. Astronauti se pohybovali v neobvyklém prostředí, kde je gravitace pouze asi šestinová oproti Zemi. Jejich pohyby proto připomínaly spíše zvláštní poskakování.
Astronauti sbírali horniny a zanechali po sobě stopu
Armstrong s Aldrinem strávili na povrchu více než 21 hodin, přičemž mimo lunární modul pobyli asi dvě a půl hodiny. Fotografovali okolí, instalovali vědecké přístroje a nasbírali vzorky měsíční horniny a půdy, které později dopravili na Zemi k podrobnému výzkumu. Zanechali zde také pamětní desku, americkou vlajku a další předměty. Na Měsíci zůstal i sestupový stupeň lunárního modulu. A samozřejmě také otisky bot. Na Zemi by je dávno smyl déšť nebo rozfoukal vítr. Na Měsíci však prakticky neexistuje atmosféra ani počasí, které by je odneslo. Proto mohou některé stopy po prvních návštěvnících zůstat na povrchu velmi dlouho.
Tři astronauti se vrátili domů
Po návratu do lunárního modulu Armstrong a Aldrin odstartovali z povrchu Měsíce. Eagle se znovu spojil s modulem Columbia, kde na ně čekal Michael Collins. Po předání astronautů, vzorků a filmů byl lunární modul odhozen a trojice se vydala zpět k Zemi. Apollo 11 nakonec 24. července 1969 přistálo v Tichém oceánu. Celá mise trvala více než osm dní. První cesta člověka na Měsíc tak skončila úspěchem a tři muži se vrátili domů jako účastníci jedné z nejvýznamnějších událostí lidských dějin.
Měsíc už nebyl nedosažitelný
Apollo 11 nebylo poslední výpravou. Po něm následovalo dalších pět úspěšných přistání lidí na Měsíci. Do roku 1972 se po jeho povrchu prošlo celkem dvanáct astronautů. Přesto právě Armstrongův první krok zůstal symbolem okamžiku, kdy se hranice lidského světa poprvé posunula za Zemi. Měsíc, který po tisíce let lidé pozorovali jen z dálky, se na několik hodin stal místem, po němž kráčeli lidé.
