Z Hamelnu zmizelo 130 dětí
Německé město Hameln leží na řece Vezeře v Dolním Sasku. Jeho jméno je už po staletí neodmyslitelně spojeno s tajemným mužem, který dokázal hrou na píšťalu ovládat nejen zvířata, ale také lidské bytosti. Příběh se traduje v mnoha podobách, jeho nejstarší dochované písemné svědectví však vypráví něco mnohem znepokojivějšího. Podle zápisu v rukopisu uchovávaném v Lüneburgu se v Hamelnu roku 1284 odehrála podivuhodná událost. Na svátek svatých Jana a Pavla, tedy 26. června, přišel do města mladý, dobře oblečený muž. V rukou držel zvláštní stříbrnou píšťalu a začal na ni hrát. Zvuk přilákal přibližně 130 dětí, které se za neznámým hudebníkem vydaly ven z města východní branou.
Dospěly až k místu označovanému jako Kalvárie, kde beze stopy zmizely. Jejich matky je marně hledaly v okolních městech. Záznam dokonce uvádí, že obyvatelé Hamelnu začali počítat roky podle dne, kdy jejich děti odešly a zmizely. Neznámý muž přitom v nejstarší verzi ještě není označován za krysaře. Není zde řeč o hlodavcích, smlouvě ani pomstě. Zůstává pouze podivná událost, jejíž skutečnou podstatu neznáme.
Legenda postupně získávala další podrobnosti
Vyprávění o zmizelých dětech se předávalo po generace a postupně se proměňovalo. Na počátku 16. století se objevují první konkrétní doklady o podobě legendy, v níž vystupuje pestrobarevně oděný pištec. Později se k příběhu přidává také motiv krys a nevyplacené odměny. Jedním z významných svědectví je zpráva německého šlechtice Augustina von Mörsperga, který Hameln navštívil roku 1592. Zajímal se o místní podivuhodnosti a vyslechl vyprávění měšťanů i duchovních. Zaznamenal již příběh o muži, jenž nejprve odvedl krysy do řeky Vezery a poté, když nedostal slíbených 30 zlatých, se vrátil a odvedl 130 dětí.
V této verzi se objevuje také motiv otevřeného kopce, do něhož hudebník s dětmi vstoupil. Jediné dítě, které za ostatními nestačilo, mělo později podat zprávu o jejich zmizení. Příběh tak získal podobu, kterou dnes známe především z pohádek a literárních zpracování.
Verstegan přenesl příběh do anglického prostředí
Mohlo by vás zajímat
Roku 1605 vydal anglický antikvář Richard Verstegan knihu A Restitution of Decayed Intelligence in Antiquities, v níž se objevil také příběh o podivném pištci z Hamelnu. Verstegan popisuje muže ve zvláštním kabátci zdobeném různými barvami. Ten nabídl měšťanům, že za sjednanou částku zbaví jejich město krys. Když se dohodli, začal procházet ulicemi a hrát na píšťalu. Hlodavci se k němu sbíhali ze všech domů a následovali ho až k řece Vezeře, kde se utopili.
Když však muž požadoval slíbenou odměnu, měšťané odmítli zaplatit. Pištec se proto vrátil a tentokrát jeho hudba přilákala děti. Odvedl je k místu, kde se měl otevřít kopec, a všechny zmizely uvnitř. Verstegan uvádí datum 22. července 1376, které se ovšem rozchází se starší hamelnskou tradicí. Na příběh později navázali další autoři. Významnou roli sehráli také bratři Grimmové, kteří jej zařadili do své sbírky německých pověstí.
Básník Browning vtiskl legendě nesmrtelnost
Do anglické literatury vstoupil krysař z Hamelnu také díky básníkovi Robertu Browningovi. Jeho báseň The Pied Piper of Hamelin, vydaná roku 1842, se stala jedním z nejznámějších literárních zpracování této pověsti. Browningův krysař je obratný hudebník, který městu pomůže zbavit se krys, ale po odmítnutí odměny se rozhodne pomstít. Tentokrát však jeho píšťala nevolá hlodavce, nýbrž děti. Zatímco dospělí zůstávají bezmocní, jejich potomci odcházejí za hudbou a už se nevracejí. Právě díky Browningovi se příběh rozšířil v anglicky mluvícím světě a získal podobu, kterou si dnes vybaví většina lidí. Za pohádkovým zpracováním však stále zůstává otázka, zda legenda nevznikla na základě skutečné historické události.
Historici hledají vysvětlení záhadného odchodu
O zmizení hamelnských dětí se v průběhu staletí objevila celá řada teorií. Někteří badatelé uvažovali o přírodní katastrofě, například o sesuvu půdy nebo jiné nehodě v okolí města. Jiní hledali vysvětlení v epidemii či v nějakém náboženském hnutí. Objevila se dokonce domněnka, že by příběh mohl souviset s dětskou křížovou výpravou. Jedna z nejzajímavějších hypotéz však směřuje na východ, do střední Evropy. Ve 13. století totiž probíhala rozsáhlá kolonizace oblastí na východ od německých zemí. Do nově osídlovaných krajů přicházeli lidé z různých částí Svaté říše římské, mezi nimi také obyvatelé oblastí kolem řeky Vezery. Mohlo se tedy stát, že tajemný pištec nebyl žádným nadpřirozeným hudebníkem, ale náborářem, který získával mladé lidi pro osídlení vzdálených území?
Vedla cesta z Hamelnu až na Moravu?
S touto představou přišel německý badatel Wolfgang Wann, který v roce 1949 vyslovil hypotézu o spojení hamelnské záhady s kolonizační činností olomouckého biskupství. Významnou postavou tohoto procesu byl Bruno ze Schaumburgu, olomoucký biskup v letech 1245–1281. Podporoval příchod nových osadníků a podílel se na rozvoji kolonizace na Moravě. Wann předpokládal, že právě náboráři mohli odvést skupinu mladých lidí z Hamelnu do moravských zemí. Tuto možnost se pokoušel podpořit také srovnáváním rodových jmen z obou oblastí.
Tato teorie má ovšem své slabiny. Biskup Bruno zemřel už roku 1281, tedy tři roky před událostí, kterou legenda klade do Hamelnu. Případný nábor proto nemohl osobně organizovat. Navíc pozdější historické rozbory zpochybnily přesvědčivost některých jmenných shod, o něž se Wann opíral. Přímý důkaz, že se hamelnští mladí lidé skutečně usadili na Moravě, nemáme. Přesto není samotná představa stěhování na východ nijak absurdní. Ve středověku se lidé vydávali za novým životem do vzdálených oblastí a organizovaný nábor osadníků byl běžnou součástí kolonizačního procesu. Mohla se taková cesta stát skutečným základem jedné z nejslavnějších evropských pověstí?
Tajemný pištec možná ukrývá ještě starší symboliku
Zajímavé je také to, jak se do legendy promítly představy o nadpřirozených bytostech. Hudebník, jehož píšťala dokáže ovládat zvířata i lidi, připomíná postavy známé z evropského folkloru. Hudba měla v lidových představách často magickou moc a hudebník mohl vystupovat jako prostředník mezi světem lidí a neznámými silami.
Podobně záhadným prvkem je kopec, který se před pištcem otevře a pohltí děti. V evropských pověstech bývaly hory a pahorky spojovány se vstupem do jiného světa, obývaného vílami, skřítky nebo jinými nadpřirozenými bytostmi. Tyto příběhy často vysvětlovaly nevysvětlitelné zmizení lidí, zejména dětí. Také v hudebně-dramatickém díle Richarda Wagnera Tannhäuser se objevuje představa skrytého podzemního království, v němž přebývá bohyně Venuše. Podobnost však představuje spíše společný motiv evropské mytologie než důkaz přímé souvislosti s hamelnskou pověstí.
Záhada zůstává otevřená
Co se tedy onoho červnového dne roku 1284 v Hamelnu skutečně stalo? Víme, že příběh o zmizení 130 dětí či mladých lidí má starou písemnou tradici a že si obyvatelé města po staletí připomínali přesné datum jejich odchodu. Nevíme však, zda šlo o organizované vystěhování, tragickou nehodu, násilný čin nebo událost, jejíž skutečná podoba se během generací zcela ztratila.
Zda skupina mladých lidí opravdu zamířila na Moravu, zůstává stejně jako totožnost tajemného pištce nezodpovězenou otázkou. Jisté je pouze to, že legenda přežila staletí a z malého německého města učinila místo, jehož jméno si lidé po celém světě spojují s jednou z nejpodivnějších záhad evropských dějin.



