Petr Bezruč
Historie
Petr Bezruč věnoval báseň Hrabyně stejnojmenné obci, kostelu i faráři, který zde působil – jmenoval se Jan Böhm. Hrabyně je obec ležící v kopcích mezi Opavou a Ostravou a její existenci dokládají některé listiny z doby kolem roku 1377, její vznik přesně znám není. Do roku 1528 bylo panství v majetku Jindřicha z Bětova, poté patřilo Jindřichu Fulsteinovi ze Slavkova, další šlechtičtí majitelé se zde střídali a mezi ně patřil i rod Mitrovských, kteří se zřejmě nejvíce zasloužili o zdejší kostel. V roce 1780 byla Hrabyně povýšena na městečko císařem Josefem II. Mezi lety 1832 až 1939 patřila Řádu německých rytířů.
Mohlo by vás zajímat
Počátky poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie v obci Hrabyně se datují do roku 1497. Tehdy se ale jednalo o dřevěnou kapli. Postupem doby ale nestačila náporu poutníků, a tak majitel panství hrabě Arnošt Matyáš Mitrovský nechal v první polovině 18. století postavit zděný kostel v novorománském stylu. Dokončen byl kolem roku 1730, vysvěcen (konsekrován) byl roku 1761. Z této doby se dochovaly barokní sochy, jejichž autorem byl Jan Michael Scherhauf. V 19. století byl kostel přestavěn, a to za faráře Jana Böhma, který zde, jak již bylo zmíněno, až do své smrti působil.
Pověsti o založení kostela
O založení zdejšího poutního kostela existují hned dvě pověsti.
Ta první působí velmi tajemně. Vypráví se, že v lesích kolem Hrabyně se kdysi pohyboval tajemný cizinec, který chodil oblečen exoticky, jeho pravý důvod pobytu zde však nikdo neznal – jednoduše proto, že mu nikdo nerozuměl. Lid měl odjakživa nedůvěru ke všemu nesrozumitelnému, nedůvěřoval proto ani tomuto cizinci, ostatně tvrdilo se, že jestliže je ubytován v hlubokých lesích, má zřejmě nějaké tajné poslání. Jednoho dne zmizel – a jen místní poustevník mohl vyprávět, že jej zahlédl ukládat cosi do průrvy mezi kameny tam v lesích.
To byla ovšem věc, která místní lidi zaujala. Do lesa se s poustevníkem tedy vypravili a cizincův poklad skutečně našli – byl to velmi cenný obraz Panny Marie, jak se ukázalo. Radili se a radili, co s takovým nálezem. I rozhodnuto bylo, že na tom místě bude postaven kostel zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie a obraz vystaven nad oltářem.
Druhá pověst o založení kostela je smutná. Byl žil v Hrabyni sedlák, který měl údajně vše, co si mohl přát – kromě potomka, který se ne a ne jeho krásné ženě narodit. Nakonec se ale přece jen na ně usmálo štěstí a selka již ve vyšším věku porodila zdravého chlapce. Když mu bylo asi pět let a jeho otec jel na pole pro obilí, podařilo se mu umluvit otce, aby jej vzal s sebou. Poněvadž to vypadalo, že se blíží bouře, sedlák spěchal. Naložil obilí, synka posadil nahoru na hromadu a domů.
Stalo se ale něco strašného. Klučina spadl z výšky z vozu a zlomil si vaz. Rodiče šíleli, to si dovedete představit, matka se chtěla zabít. Sedlák se nakonec vydal do Říma, cítil se totiž odpovědný za kloučkovu smrt a papež mu skutečně dal rozhřešení. Pověřil ho, aby dal na místě neštěstí vystavět kostel a věnoval mu obraz Panny Marie, aby ho do hotového kostela umístil. Sedlák vše vykonal, ale zmírnit jeho žal se prý ani tak nepodařilo.
