Mnozí již nechtějí o kovidu ani slyšet. Virus tady ovšem je a v podobě nějaké mutace patrně ještě dlouho bude. Jeho epidemie přinesla mnoho omezení a ztrát, nejen ekonomických. Patrně každý máme ve svém okolí člověka, který zemřel nebo trpí následky infekce samotné či v důsledku komplikací po očkování. Kovid nám však přinesl také dobré věci. Velmi rychle se na ně ale začalo zapomínat a rozumná opatření se přestala dodržovat. K naší škodě a zejména ke škodě těch, jejichž zdraví je podlomeno. Pro ně je totiž nebezpečná každá těžší infekce. Takže řeč již vlastně vůbec není o kovidu, ten je jen špičkou ledovce. Nebezpečí paradoxně číhá právě v ordinacích či nemocnicích.
Objednávání pacientů na čas
Jedním z velkých plusů protikovidových opatření byl fungující objednávkový systém. Najednou to šlo, a to dokonce i u těch lékařů, kteří do té doby nechtěli o něčem takovém ani slyšet. Fungovalo to většinou i tam, kde se dříve navzdory objednání na určitý čas čekalo vesele i dvě hodiny navíc. Pacienti nebyli vyčerpaní únavným čekáním (mnohdy v místnostech bez pořádného větrání) a nehromadili se v přeplněných čekárnách. Bylo nutné dodržovat minimální rozestupy.
Ordinace blíže k hřbitovu
Před měsícem jsem vezla svého 80letého otce na nejmenovanou polikliniku v Ostravě na oční vyšetření. Ve velké přeplněné čekárně jsme strávili navzdory objednání dvě hodiny. Roušku měl pouze jeden čekající. Při vyšetření se otec nechal slyšet, že by bylo vhodné přemístit ordinaci blíže ke hřbitovu, jelikož se může stát, že pacient umře dříve, než bude vyšetřen. Vzhledem k jeho věku a zdravotnímu stavu to však nebyl drzý vtip, ale konstatování holé skutečnosti. Vyčerpávající čekání v přeplněných čekárnách se totiž opět začalo stávat klasikou.
Nošení roušek do nemocnic
Za kovidu bylo nošení roušek či respirátorů ve zdravotnickém zařízení samozřejmostí. Snižovaly totiž riziko přenosu infekce. Do určité míry chránily svého nositele a zejména chránily jeho okolí. Je nesporné, že jejich dlouhodobé nošení je nejen nepříjemné, ale také nezdravé. Dá se tedy pochopit, že po odeznění pandemie zdravotnický personál roušky nosit přestal. Jenže s ním také všichni ostatní. A zde je problém. Kdo by je neměl přestat nosit, jsou zejména návštěvy přicházející do nemocnic za svými blízkými. V době návštěv se nemocniční pokoj i na několik hodin zaplní jak dospělými, tak dětmi. (Málokdo řeší nějakou tu dětskou rýmičku, že ano.) A tak bližní pacienta přinesou s sebou často nejen koláč na přilepšenou, ale mnohdy i nějaký ten bacil, který si mezi osazenstvem pokoje rád vyhlídne svou kořist.
I pouhá rýma komplikací
Pacienti v nemocnicích jsou však oslabeni, protože jsou po operačních zákrocích či se léčí s vážnými zdravotními problémy. Často se jedná o lidi s kumulací nejrůznějších chorob a seniory. Pro tyto lidi bývá velkou komplikací už jen pouhá rýma. Natož pokud by chytili klasickou virózu s horečkami, kašlem či zvracením.
Představte si, že ochrnutý pacient po mozkové příhodě se nemůže posadit. Celé dny jen leží, krmit ho musí personál a do toho má ucpaný nos kvůli rýmy. Nedokáže se sám vysmrkat, natož posadit, aby se mu nos uvolnil.
Umírání na infekce
Všimli jste si, že těžce nemocní lidé neumírají často na svou hlavní chorobu, např. na cukrovku či rakovinu, ale na zápal plic? Důvod? Na počátku může být i běžná, relativně banální infekce. Jenže zatímco zdravý organismus by se jí po pár dnech zbavil, jejich organismus již nemá potřebnou sílu. Infekce nezůstane jen v horních cestách dýchacích, ale začne se šířit tělem a nabírat na intenzitě. Zasáhne pak zánětem právě plíce, což bývá pro vyčerpaný organismu osudné.
