Samotář rozšířený v celé Evropě
Zjevně mu to vyhovuje. Když se dva krtkové setkají, nevyhnou se zuřivé šarvátce, a tak se stejně jako jiná samotářská zvířata střetům vyhýbají. Ostatně setkání krtků žijících v podzemních norách nejsou častá, protože k nim může dojít vlastně jen omylem, když se jeden probourá do soustavy chodeb svého souseda.
S krtkem obecným (Talpa europaea), menším, asi 16 cm dlouhým hmyzožravce, či aspoň s důkazy jeho existence, se můžeme setkat všude v Evropě kromě Irska, kam nikdy nepronikl. Krtiny zná každý a mnohé z nás i rozzlobí. Vidíme je v zahradách, na polích, u cest, na trávnících a někdy i na tenisových dvorcích, kde krtci občas ryjí pod jejich bílým značením. Pravděpodobně proto, že chemické složení půdy pod vápennými čarami je poněkud odlišné, láká žížaly a tím je pro krtky přitažlivější.
Někdy se krtiny objevují každý rok na stejném místě. Vůbec to neznamená, že by krtci každoročně ryli své nory tamtéž, ale jen to, že tráví spoustu času opravami svých starých chodeb. Jestliže jednou vybudovaná síť krtkovi vyhovuje, stavbu nových nor dočasně omezí. Podle jiných odborníků však síť svých podzemních chodeb pravidelně rozšiřuje. Záleží tedy zřejmě na mnoha okolnostech, kterým se krtek přizpůsobuje.
Přizpůsoben životu pod zemí
Jakmile je mladý krtek odstavený, musí opustit domov a starat se o sebe sám. Občas se shodou okolností stane, že zdědí domov jednoho ze svých rodičů. Pokud byly chodby dobře udržované, nepokusí se rýt další. Pravděpodobně je hodně krtků, kteří v životě nevyhrabali jedinou novou podzemní chodbu. Je-li to však třeba, jsou krtci nadaní tuneláři. Tělo mají dokonale uzpůsobeno k rytí. Je válcovité, avšak hlavní přizpůsobení se je v nohách. Při odpočinku krtek ohýbá zadní nohy v kolenou podobně jako většina drobných savců. Navíc je však může vytočit ven tak, že čnějí do stran téměř v pravém úhlu a v této poloze se jimi ryjící krtek zapře do stěn své chodby. Přitom může vytočit přední nohy tak, že tlapky směřují ven, může je ohýbat a natahovat a roztahovat přitom prsty. Většinou v dané chvíli ryje jen jednou tlapkou, ale ve velmi měkké zemi užívá obou současně a ryje tak rychle, jako by plaval prsa.
Potrava
Chodby neznamenají pro krtka domov, jsou to pasti, do kterých chytá kořist. Pozorný krtek sbírá všechna malá zvířata, která žijí v půdě a při pohybu se propadla do jeho chodeb. Většinu z nich sežere hned, ale svou nejoblíbenější potravu, dešťovky, dovede skladovat. Ukousne několik koncových článků nebo jinak poškodí hlavní nervové uzliny, což dešťovky nezabije, ale ochromí.
Padá-li krtkovi do chodeb dostatek potravy, nemá důvod, aby jejich soustavu rozšiřoval. Krtci pravděpodobně nejvíce ryjí v půdách, které jim poskytují málo potravy. Průměrně sežere 96 gramů potravy denně, nežere však slimáky a plzáky ani mnohonožky.
Pohroma pro zahradu
I když krtek žije pod povrchem země, dokáže v případě nutnosti dobře plavat. Z podzemí se vynořuje velmi opatrně. Není slepý, ale jeho oči jsou nepatrné a zvířátko nevidí předměty, které se pohybují rychle. Slyší však zvuky o nízké a zřejmě i o vysoké frekvenci, protože krtci se sami často hlásí o slovo. Švitoří, když najdou potravu a vykřiknout, když mají strach.
Mohlo by vás zajímat
Nejdůležitějším smyslovým orgánem krtka je takzvaný Eimerův orgán v rypáku. Úplný rozsah jeho funkcí dosud neznáme, ale je vysoce citlivý na hmatové, chemické i teplotní počitky a registruje i změny tlaku ve vzduchu.
Krtci žijí dva až tři roky. Jejich chrup se rychle obrušuje zpracováváním potravy pokryté minerálními zrnky. Nepotká-li krtka žádná nehoda, nakonec přijde čas, kdy už nemůže žrát, a tak zahyne hladem. Pro přírodovědce je krtek nesmírně zajímavý, ale zemědělci ho rádi nevidí. Nově zasetou kořenovou zeleninu kupříkladu prorývá jako pluh.
