Kataři rozšířili své učení po Evropě
Ve 12. století se v Porýní, severní Itálii a především v jižní Francii rozšířilo náboženské hnutí, jehož příslušníci si říkali kataři – z řeckého slova katharoi, tedy „čistí“. Podle jihofrancouzského města Albi, kde vzniklo jejich nejvýznamnější centrum, bývají označováni také jako albigenští. Právě na jihu Francie získali mimořádný vliv, což nakonec vedlo ke krvavým Albigenským válkám v letech 1209 až 1229, během nichž byli církví nemilosrdně pronásledováni.
„Dokonalí“ odmítali hmotný svět
Kataři navazovali na učení pozdně antických gnostiků a hlásali přísný dualismus. Podle jejich víry stál dobrý Bůh a Kristus proti zlému bohu a Satanovi. Všechno hmotné a pozemské považovali za výtvor zla, a proto jím hluboce opovrhovali. Dokonce i Starý zákon chápali jako knihu hmoty a zlého boha. Přísnou askezí se snažili uniknout znečištění materiálním světem a přiblížit se čistému duchu.
Nejvyšší postavení mezi nimi zaujímali takzvaní „dokonalí“, zasvěcenci, kteří žili v naprosté chudobě a odříkání. Člověk se jím mohl stát prostřednictvím zvláštního iniciačního obřadu zvaného consolamentum neboli útěcha. Smyslem tohoto rituálu bylo připravit duši na přijetí Svatého ducha – utěšitele, jenž měl člověka vysvobodit z pout pozemského světa.
Církev označila katary za kacíře
Právě tím kataři provokovali mocenskou církev. Jejich biskupové žili bez majetku, okázalosti i pozemků, odmítali církevní svátosti, kult svatých i symbol ukřižovaného Krista. Věřili také v převtělování duší, a to dokonce i do zvířecích těl. Teprve tehdy, když se duše vtělila do těla katarského „dokonalého“, mohla podle jejich víry dosáhnout vysvobození z nekonečného koloběhu zrození.
Roku 1179 uvrhl papež Alexandr III. katary do klatby. Zabít katara potom znamenalo získat odpuštění dvouletého pokání a ochranu církve, podobnou výsadám křižáků. O několik desetiletí později vydal papež Inocenc III. tvrdé zákony proti kacířům a položil základy inkvizičních procesů. Za jeho pontifikátu byli kataři pronásledováni s mimořádnou brutalitou.
Poslední kataři vstoupili dobrovolně na hranici
Samotné slovo „kacíř“ ostatně vzniklo právě ze slova „katar“. Přesto se kataři nebránili. Válku totiž pokládali za něco nekřesťanského. Jejich odpor tak skončil tragicky. Dne 12. března 1244 se poslední obránci pevnosti Montségur vzdali obléhatelům a dobrovolně vstoupili na hranici.
Jen o několik desetiletí později začala v Albi vyrůstat monumentální katedrála, symbol triumfu papežské moci nad někdejším centrem katarského hnutí. Přesto kataři z dějin nezmizeli úplně. Postupem času je obestřela aura tajemství. Podle legend totiž na svém hradu Montségur ukrývali svatý grál a byli strážci dávného poznání, které mělo přežít i jejich vlastní zkázu.
Mohlo by vás zajímat
Příběh katarů dodnes fascinuje historiky, záhadology i milovníky středověkých tajemství. Zůstávají symbolem víry, která se odmítla podřídit mocenským strukturám své doby. Jejich tragický konec připomíná, jak nebezpečné mohlo být ve středověku odlišné myšlení. A právě proto kolem nich dodnes přežívá zvláštní aura tajemství, která z jejich jména učinila téměř legendu.


