Posádka se vracela domů
Po šestnácti dnech strávených ve vesmíru měla Columbia namířeno zpět na Zemi. Pro sedmičlennou posádku už mise prakticky končila. Čekal je návrat domů, k rodinám. Jenže během sestupu atmosférou se začalo něco dít.
Nejprve přestaly přicházet údaje o tlaku v pneumatikách levého podvozku. Vzápětí začala čidla zaznamenávat prudký nárůst teploty v levém křídle a podvozkové šachtě. Posádka přitom zřejmě neměla čas pochopit, jak vážná situace nastala. V 8.59 místního času se přerušil přenos dat z Columbie. Krátce nato začali lidé v Texasu pozorovat na obloze podivné ohnivé stopy. K zemi padaly trosky. Columbia se rozpadla a všech sedm lidí na její palubě zahynulo.
Problém se objevil už při startu
Nejtragičtější na celé události bylo, že první varování přišlo už šestnáct dní před katastrofou, během startu Columbie. Z vnější palivové nádrže se tehdy uvolnil velký kus lehké izolační pěny. Kamery zachytily, jak hmota narazila do levého křídla raketoplánu.
NASA o nárazu věděla. Technici a manažeři se začali zabývat tím, zda mohl raketoplán poškodit. Jenže podobné události už při předchozích startech nastaly a raketoplány se s různými šrámy pokaždé vrátily.
Tentokrát však bylo všechno jinak. Kus pěny byl mnohem větší než při dřívějších incidentech a do křídla narazil za jiných podmínek. Navíc zasáhl jeho nejcitlivější část – náběžnou hranu. A právě ta měla při návratu do atmosféry chránit raketoplán před obrovským žárem.
Křídlo prolomil žár
Když Columbia začala sestupovat atmosférou, pohybovala se rychlostí přibližně 24násobku rychlosti zvuku. Před raketoplánem vznikala vrstva rozpálených plynů, která při běžném návratu představuje obrovskou zátěž. Poškozené křídlo však tentokrát nedokázalo raketoplán ochránit. Žhavé plyny pronikly poškozeným místem dovnitř konstrukce. Teplota začala ničit její vnitřní části a levé křídlo se postupně rozpadlo.
Ve výšce více než 60 kilometrů se Columbia rozlomila. Pro posádku už nebylo záchrany.
Mohlo by vás zajímat
Trosky odhalily, co se stalo
Po havárii byla okamžitě ustavena vyšetřovací komise. Desítky tisíc nalezených trosek pomáhaly postupně skládat děsivou mozaiku posledních okamžiků letu. Záznamy potvrdily, že problémy začaly v levém křídle. Vyšetřovatelé nakonec dospěli k závěru, že rozhodující poškození skutečně způsobil kus izolační pěny, který do křídla narazil při startu. Jenže vyšetřování neukázalo pouze technickou závadu. Ukázalo také na problém mnohem lidštější – na způsob, jakým NASA rizika posuzovala. Varovné signály existovaly a lidé je viděli, jen jim nepřikládali takovou váhu, jakou si zasloužily.
NASA znovu zastavila raketoplány
Po Columbii zůstala celá flotila raketoplánů opět na zemi. Bylo nutné provést rozsáhlé změny a především přehodnotit způsob, jakým NASA posuzovala bezpečnost letů. Důsledky však tentokrát zasáhly celý americký kosmický program. Zastavila se výstavba Mezinárodní vesmírné stanice. NASA musela při dopravě posádek a zásob na ISS ve větší míře spoléhat na ruské kosmické lodě.
Ztráta Columbie navíc definitivně ukázala, jak křehký celý systém raketoplánů je. Šlo o mimořádně složité stroje, které při každém startu i návratu čelily obrovskému množství rizik. A program, který měl původně představovat nový způsob cestování do vesmíru, se začal chýlit ke svému konci.
Columbia změnila budoucnost raketoplánů
Po katastrofě Challengeru v roce 1986 se raketoplány na čas ocitly mimo provoz. Po ztrátě Columbie se však začalo stále hlasitěji mluvit o tom, zda má program Space Shuttle vůbec pokračovat. V lednu 2004 prezident George W. Bush oznámil plán ukončit provoz raketoplánů po dokončení Mezinárodní vesmírné stanice. Columbia tak nebyla jen druhým tragickým příběhem v historii amerických raketoplánů. Byla také předzvěstí jejich konce.
A možná nejvíce mrazí na celé události něco jiného: katastrofu nezpůsobila neznámá a nepředvídatelná síla. První varování přišlo už při startu. Jen tehdy ještě nikdo netušil, že ten kus pěny, který udeřil do křídla, se o několik dní později stane rozsudkem smrti pro sedm lidí, kteří už se vraceli domů.
