Dnes je 26. 4. 2026 a svátek má Oto

Na půl cesty do nebe: Co se děje, když nás smrt pustí zpět

Často se říká, že nikdo nemůže opravdu vědět, jaká je smrt, protože se ještě nikdy nikdo nevrátil, aby nám o tom mohl vyprávět. To však není úplně pravda. Lékaři ho prohlásili za mrtvého, jeho tělo už leželo v márnici – a přesto se Edmund Wilbourne vrátil. Není to jediný takový případ. Co prožíval a jak takové zážitky proměnily vědecký pohled na hranici mezi životem a smrtí?

Zemřel – ale vědomí zůstalo bdělé

Do nemocnice Crumpsall Hospital v Manchesteru byl v prosinci roku 1949 přijat mladý Angličan Edmund Wilbourne, který trpěl zánětem pohrudnice. Když jej přivezli, byl už v kritickém stavu a naděje na jeho uzdravení se rychle vytrácely. Zemřel té noci – nebo si to alespoň lékaři, kteří jej ošetřovali, mysleli.

Reklama

Ve skutečnosti, jež nebyla nemocničnímu personálu známa, byl stále naživu, přestože se zdálo, že jeho tělo přestalo fungovat. Jeho vědomí jednoduše vystoupilo z těla.

Vznášel se nad sebou a vše vnímal

V tomto stavu setrval nějakou dobu. Klidně se vznášel nad svojí nehybnou tělesnou schránkou a pozoroval, jak sestry připravují jeho „mrtvé“ tělo do márnice. S překvapením si povšiml, že mu sestra oholila obličej břitvou – netušil, že jde o běžnou nemocniční praxi.

Staňte se členy FB skupiny Život v Jihočeském kraji a žádná zpráva vám neunikne.
Sledujte nás na síti X, kde pro vás připravujeme plejádu pestrých zpráv.

Přestože tomu, co prožíval, nerozuměl, nepociťoval žádný zvláštní strach. Nemocniční záznamy ukazují, že Wilbourne musel zůstat v neobvyklém stavu mezi životem a smrtí několik hodin. Nabyl znovu vědomí až ve chvíli, kdy byla jeho „mrtvola“ uložena v márnici. Zřízenec samozřejmě omdlel, když se Wilbourne s trhnutím posadil a zavolal o pomoc.

V následujících týdnech se plně zotavil. Úmrtní zprávu si nechal zarámovat a pověsil na zeď – jako důkaz, že se mu to celé nezdálo.

Jsou popsány stovky podobných zážitků

Takové případy však nejsou ojedinělé. Lékaři po celém světě slýchali od pacientů o podobných zážitcích blízkosti smrti tak často, že přesvědčili i některé výzkumníky v oblasti paranormálních jevů. Ti dnes věří, že tyto příběhy nejsou ani sny, ani halucinace.

S tím, jak lékařská věda postupuje kupředu a nabízí stále účinnější způsoby oživování, roste i počet lidí, kteří se „vracejí“ ze stavu klinické smrti.

Shromáždil výpovědi a sestavil jejich vzorec

Kalifornský psychiatr Raymond Moody v roce 1976 vydal knihu Život po životě. Popsal v ní s překvapující podrobností vzpomínky více než stovky lidí, kteří jen o vlásek unikli smrti – například po nehodě či během operace.

Zaznamenal, že téměř všichni si velmi živě pamatují, jak opustili své tělo. Jelikož jejich zážitky mají mnoho společného, vyslovil Moody názor, že umírání může být zkušenost podobná pro všechny.

Vysvětlil, co lidé zažívají po smrti

Ve svém úvodu ke knize předložil patnáct bodů, o nichž se pacienti nejčastěji zmiňovali. Podle něj prožívání smrti často začíná nepříjemným bzučením a prudkým „pádem“ temným tunelem. Vědomí se pak ocitne mimo tělo, zpravidla několik desítek centimetrů nad ním. Lidé poté vnímají přítomnost zemřelých blízkých a setkávají se s vyšší duchovní bytostí – Světelnou bytostí (je popisována různě), která je pomocí myšlenek vede k přemýšlení o životě. Často následuje zpětný přehled jejich činů, a pak moment rozhodnutí: překročit hranici – nebo se vrátit.

Moody zároveň upozornil, že žádné dva zážitky nejsou totožné. Každý je jedinečný a žádný z pacientů neprožil všech patnáct bodů.

Platí však, že ti, kdo se dostali „dále“, byli zpravidla déle klinicky mrtví. Naopak lidé, kteří popsali jen vystoupení z těla, byli většinou „mimo“ dobu kratší než dvě minuty.

Přemýšlíme, co po smrti zůstává

Moodyho výzkum působil na mnohé lékaře příliš kontroverzně. V následujících letech se však objevili další odborníci, kteří jeho závěry podpořili. Tito psychiatři a psychologové analyzovali vlastní soubory pacientských výpovědí a zjistili, že popisy zážitků se nápadně podobají starobylému textu Tibetské knihy mrtvých. Ta přitom vznikla dávno před tím, než moderní medicína vůbec začala uvažovat o fenoménu blízkosti smrti.

Dnes mnozí stále považují smrt za naprostý konec. Ale co když je to jinak? Co když nějaká část nás – vědomí, mysl nebo duše – přežívá i ve chvíli, kdy naše tělo už nefunguje?

Doporučujeme

Revue

Děti divočiny: Skutečné příběhy, nad kterými dodnes visí otazníky…

Děti divočiny: Skutečné příběhy, nad kterými dodnes visí otazníky…

Příběh o Romulovi a Removi, které měla odkojit vlčice, zná téměř každý. Málokdo ale tuší, že podobné osudy se podle historických záznamů skutečně objevovaly i mimo legendy. Děti nalezené v ...
Kdo jsou hlavní kandidáti na titul Premier League 2026?

Kdo jsou hlavní kandidáti na titul Premier League 2026?

Boj o titul v anglické Premier League 2025/2026 nabízí nejnapínavější vyvrcholení za poslední roky. Arsenal stále vede, City číhá na jeho chybu, Aston Villa nepolevuje a Manchester United se pod ...
Františkáni měli jasno: žádné peníze, žádný majetek. Jenže realita byla mnohem složitější…

Františkáni měli jasno: žádné peníze, žádný majetek. Jenže realita byla mnohem složitější…

Radikální chudoba, odmítání peněz a život na okraji společnosti. Takový byl ideál svatého Františka z Assisi. Jenže realita církve i běžného života ukázala, že žít bez majetku není tak jednoduché, ...
Proklel sám sebe? Tělo hraběte von Kahlbutze vzdoruje rozkladu

Proklel sám sebe? Tělo hraběte von Kahlbutze vzdoruje rozkladu

Může vyslovená přísaha ovlivnit i to, co se stane po smrti? Příběh hraběte Christiana Friedricha von Kahlbutze naznačuje, že ano. Jeho tělo se totiž po více než třech stoletích stále ...
Medvědí stezka pod korunami stromů aneb medvěd hnědý se po 300 letech vrací do Krkonoš

Medvědí stezka pod korunami stromů aneb medvěd hnědý se po 300 letech vrací do Krkonoš

Po třech stech letech se do Krkonoš vrací medvěd hnědý. Projekt Medvědí stezka představuje nový ochranářský a vzdělávací koncept, který propojuje ochranu přírody, evropské chovné programy a autentický zážitek z ...
Brýle byly v dějinách nejdříve luxusem. Kdo je vlastně vynalezl?

Brýle byly v dějinách nejdříve luxusem. Kdo je vlastně vynalezl?

Slábnoucí zrak byl v minulosti mnohem větším problémem než dnes. Neexistovaly totiž brýle, jak je známe, a lidé si museli pomáhat nejrůznějšími improvizacemi – od leštěných kamenů až po služebnictvo, ...
Predátor z pravěku: Krokodýl se nezměnil miliony let a strategie jeho lovu je smrtící

Predátor z pravěku: Krokodýl se nezměnil miliony let a strategie jeho lovu je smrtící

Vypadá jako tvor z dávno zaniklého světa – a vlastně jím opravdu je. Krokodýl, jeden z nejstarších predátorů planety, přežil dinosaury a dodnes vládne vodním tokům s děsivou efektivitou. Jak ...
Kouzelné elixíry: Co tajemného lidé odedávna pili, aby mohli překročit hranice reality?

Kouzelné elixíry: Co tajemného lidé odedávna pili, aby mohli překročit hranice reality?

Touha po síle, osvícení i nesmrtelnosti provází lidstvo od nepaměti. V různých kulturách vznikaly tajemné nápoje, které měly otevírat brány jiných světů, spojovat lidi s bohy a měnit lidské vědomí. ...
Nová silniční inspekce zkontrolovala v Olomouckém kraji deset aut s platnou STK a ani jedno neprošlo emisemi

Nová silniční inspekce zkontrolovala v Olomouckém kraji deset aut s platnou STK a ani jedno neprošlo emisemi

Inspektor mi říkal, že výsledky z října šli ověřovat znovu. Deset zastavených aut namátkově vybraných v Olomouckém kraji, deset selhání při emisní kontrole na místě, všechna s platnou technickou prohlídkou ...
Hlasy andělů a tajemné vize: Co asi skutečně prožívali středověcí mystici?

Hlasy andělů a tajemné vize: Co asi skutečně prožívali středověcí mystici?

Toužili po Bohu tak silně, až tvrdili, že se s ním dokáží spojit. Středověcí mystici popisovali extáze, vize i nevysvětlitelné zážitky, které dodnes fascinují vědce i laiky. Byla to hluboká ...
Reklama
Reklama
Reklama