Lékaři hledali příčinu neobvyklých potíží
David Jenkins, dvaačtyřicetiletý muž, vyhledal praktického lékaře kvůli návalům horka a zvětšeným, citlivým prsům. Lékař při vyšetření zjistil, že pacientovy potíže vyžadují podrobnější hormonální rozbor, a doporučil mu návštěvu endokrinologa. David na tehdejší dobu působil poněkud výstředně. Měl piercing v bradavkách i jazyku a barevná tetování pokrývala jeho hrudník, záda a paže. Žil sám a pracoval jako účetní ve velké softwarové společnosti. Užívání drog popíral, žádné léky nebral a jeho dosavadní zdravotní historie neobsahovala nic zvláštního. Na vyšetření u specialisty si však musel počkat. Když se po čtyřech měsících konečně dostavil, měl endokrinolog k dispozici výsledky celé řady testů.
Hormonální výsledky přinesly další otázky
Krevní rozbory ukázaly nízkou hladinu testosteronu a zvýšené hodnoty hormonů FSH a LH. Zvýšené byly také některé další hormonální ukazatele včetně lidského choriového gonadotropinu (hCG). Vyšetření počítačovou tomografií přitom neodhalilo žádné zjevné abnormality nadledvin.
Lékař se snažil pacientovi výsledky vysvětlit srozumitelně. V jeho krvi bylo příliš mnoho estrogenů, tedy hormonů, které se sice v největší míře spojují s ženským organismem, ale v menším množství jsou přirozenou součástí hormonální výbavy také u mužů. Právě jejich nadbytek mohl vysvětlovat zvětšování prsní žlázy, odborně označované jako gynekomastie, i další obtíže. Zásadní otázka ovšem zůstávala: Odkud se v mužově těle takové množství ženských pohlavních hormonů bere?
Lékař proto začal pátrat po možném zdroji. Nakonec se pacienta přímo zeptal, zda neužívá nějaké hormonální přípravky určené ženám. David se na chvíli zamyslel. Pak odpověděl, že by to vlastně mohla být ta moč…
Neobvyklý experiment provozoval několik let
Mohlo by vás zajímat
Když byl David malý, nebyl si podle vlastních slov úplně jistý svou mužskou identitou. Rád se převlékal do ženských šatů, a to nejen v soukromí, ale příležitostně také na veřejnosti. Přestože se označoval za heterosexuála, rád experimentoval se svým vzhledem a pohlavní prezentací.
Přibližně pět let před návštěvou lékaře začal s dalším, mnohem podivnějším experimentem. Kdykoli měl příležitost, vypil větší množství ženské moči. Zdrojem byly především jeho sexuální partnerky a přítelkyně, s nimiž žil, příležitostně také jiné ženy. Takto postupoval přibližně čtyřikrát až pětkrát týdně.
Z původně nezvyklého pokusu se postupně stala pravidelná součást jeho života. David přitom netušil, že některé z jeho partnerek užívají hormonální antikoncepci nebo jiné hormonální přípravky. Domníval se, že právě tímto způsobem přijímá do těla ženské hormony. Podle vyprávění se cítil dobře a postupující změny svého těla příliš nevnímal. Ani zvětšující se prsa mu zpočátku nepřipadala jako důvod k obavám.
Starou praktiku nelze zaměňovat za léčebnou metodu
Pití moči, někdy označované jako urinoterapie, má dlouhou historii. V některých tradičních léčebných systémech, zejména v Indii, se objevovala představa, že vlastní moč může organismus pročistit nebo mu navrátit rovnováhu. Pro takové účinky však neexistují přesvědčivé vědecké důkazy.
Neobvyklým chováním se pacient netrápil
David Jenkins podle popisu svého případu své záliby nelitoval. Naopak oceňoval, že ho lékař přijal bez odsuzování a dokázal s ním o nezvyklém tématu otevřeně hovořit. Příběh však končí znepokojivou informací. Muž měl později prodělat srdeční infarkt a potýkat se s dalšími zdravotními komplikacemi., které tehdy lékaři spojovali s nadměrným působením estrogenů. Zda mezi nimi existovala přímá souvislost a jak přesně k jeho pozdějšímu zdravotnímu stavu došlo, však dostupný popis případu dostatečně nevysvětluje. Bizarní příběh tak připomíná, že ani zdánlivě neškodné experimentování s vlastním tělem nemusí být bez rizika. A také to, jak důležité je, aby pacient před lékařem nezatajoval žádnou okolnost svého života, byť mu může připadat sebevíc podivná.




