Hledal vlastní identitu
Mark David Chapman vyrůstal na americkém Jihu a jako mladík propadl hudbě Beatles. John Lennon pro něj zpočátku představoval obdivovanou hvězdu. Chapman však postupně přestal vnímat svého idola jako skutečného člověka. Jeho obdiv se proměnil v posedlost a fascinaci vystřídal hněv. Uvnitř se přitom potýkal s hlubokým pocitem bezcennosti a nejistotou, kým vlastně je. Nedokázal najít své místo ve světě a jeho osobní problémy postupně přerůstaly v nebezpečné představy. V roce 1977 se na Havaji pokusil o sebevraždu, ale přežil. Ani poté se mu nepodařilo najít pevnou půdu pod nohama.
Zásadní vliv na jeho uvažování měla kniha J. D. Salingera Kdo chytá v žitě. Její hlavní postava, Holden Caulfield, odmítá přetvářku a falešnost dospělého světa. Chapman začal podobně nahlížet i na Lennona. Muže, jehož písně dříve obdivoval, nyní označoval za pokrytce. Jeho vlastní nespokojenost se tak spojila s přesvědčením, že právě Lennon si zaslouží zemřít.
Proměnil posedlost v plán
Chapman se nerozhodl během jediného okamžiku. Myšlenkou na vraždu se zabýval delší dobu a postupně ji začal připravovat. V říjnu 1980 si pořídil revolver a vydal se do New Yorku. Jeho cílem byl muž, kterého kdysi obdivoval, ale nyní ho považoval za symbol všeho, co mu na světě vadilo.
Dne 8. prosince 1980 čekal před budovou Dakota na Manhattanu, kde Lennon žil se svou ženou Yoko Ono a jejich malým synem Seanem. Během dne se mu dokonce podařilo setkat se s mužem, kterého chtěl zabít. Lennon mu podepsal obal svého nového alba Double Fantasy. Lennonovi bylo pouhých čtyřicet let. Jeho kariéra znovu nabírala na síle.
Vystřelil před domem Dakota
Mohlo by vás zajímat
Večer se Lennon s Yoko Ono vracel z nahrávání. Když krátce před jedenáctou hodinou procházel vstupním prostorem domu, Chapman vytáhl revolver ráže 38 a vypálil pět ran. Čtyři střely Lennona zasáhly. Zraněného hudebníka převezli policisté do nemocnice Roosevelt Hospital. Lékaři se ho pokoušeli zachránit, jeho zranění však byla neslučitelná se životem. Ve 23.15 byl prohlášen za mrtvého. Chapman se nepokusil uprchnout. Po střelbě zůstal na místě a čekal na příjezd policie. Když ho policisté zadrželi, četl Salingerovu knihu Kdo chytá v žitě. Právě její název se tak navždy spojil s jednou z nejotřesnějších vražd v dějinách populární hudby.
Změnil vraždou svět v místo smutku
Zpráva o Lennonově smrti obletěla svět. Před nemocnicí i u domu Dakota se začali scházet lidé, kteří nedokázali uvěřit, že muž spojený s písněmi o lásce a míru zemřel násilnou smrtí. Fanoušci plakali, zapalovali svíčky a zpívali jeho písně. V New Yorku i dalších městech se konala pietní shromáždění.
Yoko Ono požádala veřejnost, aby místo pohřbu věnovala deset minut ticha modlitbě za Lennonovu duši. Dne 14. prosince se k této výzvě připojily obrovské zástupy lidí. V newyorském Central Parku se shromáždily desetitisíce truchlících. Lennon nebyl jen členem Beatles. Byl autorem písní, které se staly symbolem celé generace, a člověkem, jenž veřejně vyjadřoval touhu po světě bez válek a nenávisti. Jeho smrt ukázala, jak bezmocná může být sláva tváří v tvář člověku, který si z cizího života udělá prostředek k naplnění vlastních představ.
Chapman zůstal za mřížemi, Lennon zůstal v paměti
Chapman později uvedl, že vraždou usiloval o slávu a uznání. Přiznal se k činu v červnu 1981 a v srpnu téhož roku byl odsouzen k trestu v délce dvaceti let až doživotí. Při soudním řízení se jeho psychickým stavem zabývali odborníci; jeho motivace i duševní stav se staly předmětem dalších vyšetření a hodnocení. Ani po desetiletích za mřížemi se mu nepodařilo získat svobodu. V srpnu 2025 mu byla již počtrnácté zamítnuta žádost o podmínečné propuštění. Další slyšení má naplánováno na únor 2027.
Chapman dosáhl toho, že jeho jméno znají miliony lidí. Jenže nikoli jako jméno člověka, který něco vytvořil, pomohl druhým nebo zanechal světu vlastní dílo. Proslul tím, že zničil život někomu jinému. Chapman mohl Lennonovi vzít život. Nemohl však vymazat jeho písně, vzpomínky lidí ani touhu po světě, o kterém Lennon zpíval. A právě v tom spočívá nejkrutější paradox celého příběhu: muž, který chtěl být zapamatován, se navždy zapsal do dějin jako vrah. Muž, kterého chtěl umlčet, promlouvá prostřednictvím své hudby dál.
