ČESKO – Letošní léto je, podobně jako ta předcházející, nebývale horké. Extrémně vysoké teploty střídají extrémně vydatné srážky provázené krupobitím a silným větrem. Především vedra nad 30 stupňů jsou ale pro lidský organismus již problematicky zvládnutelné – a zejména vybrané skupiny lidí jsou horkem významně ohrožené. Jaká opatření tedy v parných dnech podniknout, aby dopady nebyly fatální?
Další extrémy na obzoru
Do Česka se opět vrací tropy, a tak meteorologové varují před teplotami významně překračujícími 30 stupňů. Tehdy se naprosto klíčovým stává adekvátní pitný režim a také nevystavování se přímému slunci. Právě kvůli horku přitom poslední dobou přibývá totiž i těch, kteří potřebují lékařskou péči, a dokonce i hospitalizaci. Z dat VZP je pak zřejmé, že každým rokem jejich počet skokově roste. Zatímco v roce 2020 se jednalo o cca 700 osob, loni to byl více jak dvojnásobek. Problémem jsou přitom nejen vysoké teploty, ale i vlhkost vzduchu. „Vždy je nejhorší spojení teploty a vlhkosti, protože hlavním způsobem ochlazování organismu je pocení, které s rostoucí vlhkostí není tak účinné. Teploty nad 30 stupňů ale obecně mohou být už rizikové a pro člověka je těžší se s nimi vypořádat,“ shrnul Vojtěch Mucha, předseda sdružení Mladí praktici.
Pro koho jsou vysoké teploty největší riziko?
Samozřejmě, že klasicky jsou k různým potížím souvisejícím s horkem náchylnější děti. Jejich termoregulace je obtížná především proto, že samy ještě plně nevnímají potřeby svého těla. V tomto případě je tedy stěžejní role rodičů, kteří by na děti (a dodržování pitného režimu apod.) měli dohlédnout. Rizika se týkají také seniorů, ale i osob s onemocněními srdce a cév, a to včetně hypertoniků. V horku totiž jejich léky fungují jinak. Větší pozor by na sebe ale měly dávat také těhotné ženy, protože vysoké teploty, a to včetně vysoké teploty těla matky, jsou pro plod poměrně nebezpečné.
Základní pravidla pro horké dny
Alfou a omegou je nepřekvapivě dostatečná hydratace. A to i proto, že v extrémním horku může člověk během dne vypotit i vyšší jednotky litrů tekutin – a ty je pak nezbytné doplňovat. Bolest hlavy, kterou klasicky s dehydratací spojujeme, je už ukazatelem neuspokojivého stavu, kterému je však namístě předcházet. Spoléhat se na pocit žízně jako na ukazatel, kdy se napít, pak dle Muchy také není vhodné. Např. v případě seniorů nebo pacientů s cukrovkou se totiž žízeň může dostavit pozdě, nebo vůbec. Poměrně spolehlivým ukazatelem de/hydratace organismu je pak moč. „Je-li moč tmavá, je to známka dehydratace. Správně by měla být světlá, lehce žlutá,“ dodal.
Jelikož tělo pocením ztrácí také minerály, je vhodné do pitného režimu zařadit i minerálky (ne však jako výhradní zdroj tekutin, pak by byl organismus zase zbytečně zatížený). Jako zdroj minerálů mohou posloužit také vývary nebo i čaj (který může být i kvůli získání energie lehce oslazený).
V dalších opatřeních se pak lze inspirovat u národů, které jsou již na vyšší teploty zvyklé – a pracují obvykle ráno a navečer a přes poledne mají pauzu. Jak zároveň Mucha zdůraznil, na extrémní výkyvy teplot a vyšší zátěž organismu se lze „připravovat“ po celý rok. Např. díky saunování nebo pravidelnému otužování se totiž tělo stává odolnějším.
