Zneužíval moc a naháněl strach
Odmítá-li se mrtvé tělo rozkládat, bývá to obvykle považováno za znamení svatosti. V případě hraběte Christiana Friedricha von Kahlbutze by se však nabízelo spíše opačné vysvětlení.
Šlechtic, který žil v letech 1651 až 1702, byl proslulý svými nezřízenými sklony. Zplodil jedenáct legitimních potomků a podle dobových zpráv i desítky dalších dětí. Mezi poddanými si totiž bez skrupulí nárokoval právo první noci – a neváhal ho využívat.
Zabil prý kvůli odmítnutí
V roce 1690 došlo k události, která jeho pověst definitivně poznamenala. Hrabě měl zavraždit ovčáka z nedaleké obce Bückwitz. Důvod byl krutě prostý – ovčákova nevěsta odmítla vyhovět jeho požadavkům.
Mladá žena sebrala odvahu a obrátila se na soud v Neustadtu. Obvinění bylo vážné, ale von Kahlbutz jako feudální pán využil své postavení. Místo důkazů stačila „očistná přísaha“.
Pronesl osudovou přísahu
Před soudem tedy učinil onu přísahu. Prohlásil, že pokud je vrahem, nechť jeho tělo nikdy neshnije a neobrátí se v prach. Byla to slova, která měla očistit jeho jméno. O soudním jednání se dochovaly písemné záznamy.
Když hrabě roku 1702 zemřel, byl pohřben v kryptě kostela ve vesnici Kampehl. Tam odpočíval téměř sto let – až do chvíle, kdy se začal kostel přestavovat. V roce 1794 totiž nechal nový majitel pozemku přesunout rakve na přilehlý hřbitov. Když hrobníci otevřeli jednu z nich, čekal je šok.
Jedno z těl se nerozložilo.
Mohlo by vás zajímat
Mate vědce i lékaře
Podle farních záznamů šlo právě o von Kahlbutze. Tělo bylo mumifikované, a přestože uplynula dlouhá doba, zachovalo si svůj tvar.
Mezi lety 1895 a 1983 byly ostatky opakovaně zkoumány. Tělo nebylo balzamováno, neobsahovalo žádné chemikálie ani jedy, které by rozklad zastavily. Ani prostředí krypty nevysvětlilo, proč k mumifikaci došlo. Jedna z teorií hovoří o vážném onemocnění, například rakovině, které mohlo způsobit extrémní vyčerpání organismu. Nedostatek živin pak mohl vést k vysušení a zachování těla.
Jistotu však nikdo nemá.
Zanechal po sobě mrazivou legendu
Lidová tradice navíc přidává další vrstvu tajemství. Podle ní se měl hraběcí duch v roce 1806 přenést do ciziny a spáchat další vraždu. Od té doby ho však nikdo nespatřil. Mumie, kterou je ale možné spatřit dodnes, váží pouhých šest kilogramů — zlomek původní hmotnosti. Přesto zůstává tichou připomínkou dávné přísahy.
Byla to jen náhoda, souhra neobvyklých podmínek a nemoci? Nebo se skutečně naplnila slova muže, který věřil, že může uniknout spravedlnosti?
