Piraňa budí hrůzu už na první pohled
Piraňa červená (Pygocentrus nattereri) obývá řeky a zaplavované oblasti Jižní Ameriky, především povodí Amazonky. Dorůstá běžně délky kolem 25 až 35 centimetrů a její nejslavnější zbraní jsou trojúhelníkové zuby, které do sebe zapadají podobně jako nůžky. Díky silným čelistem dokáže snadno oddělit kus masa od kořisti.
Na první pohled působí jako dokonalý predátor. Stříbřité tělo doplňuje načervenalé zbarvení břicha, podle něhož získala své jméno. Není proto divu, že se stala symbolem nebezpečí jihoamerických řek.
Loví, ale také uklízí
Málokdo ví, že piraně nejsou jen lovci. Kromě ryb požírají také hmyz, korýše, měkkýše a často i mršiny. Ve skutečnosti hrají důležitou roli při odstraňování uhynulých živočichů z vodních ekosystémů.
Při lovu využívají různé strategie. Někdy číhají ukryté mezi rostlinami, jindy pronásledují kořist ve skupinách. Přesto nejsou neustále agresivními stroji na zabíjení, jak bývá často zobrazováno ve filmech.
Přehánějí filmy jejich nebezpečnost?
Hollywood vytvořil obraz piraní jako ryb, které během několika minut ohlodají člověka na kost. Odborníci však upozorňují, že takové scénáře jsou krajně nepravděpodobné. Útoky na lidi se sice občas stávají, většinou však končí jen poraněním rukou nebo nohou. Nebezpečnější bývají období sucha, kdy se ryby tísní v malých vodních plochách a soupeří o potravu.
Zajímavé je, že samotné piraně bývají často velmi plaché. Hejna jim slouží nejen při hledání potravy, ale také jako ochrana před vlastními nepřáteli, mezi které patří například kajmani, vydry nebo říční delfíni.
Ukrývají za pověstí dravce překvapivou povahu?
Akvaristé často popisují piraně jako nervózní a lekavé ryby. Pokud se cítí ohrožené nebo jsou drženy o samotě, mohou být agresivnější, ale ve skupině bývají klidnější. Právě tento rozpor mezi děsivou pověstí a skutečným chováním fascinuje vědce i milovníky přírody dodnes.
Mohlo by vás zajímat
Piraňa červená tak zůstává jedním z nejznámějších predátorů sladkých vod. Její ostré zuby si bezpochyby zaslouží respekt, ale obraz krvelačné příšery je z velké části dílem filmů a legend. Ve skutečnosti jde o zajímavého tvora, který v přírodě plní důležitou úlohu a jehož skutečný život je mnohem pestřejší než hororové příběhy, které o něm kolují.





