Chotkové si postavili sídlo pro reprezentaci
Když se nejvyšší purkrabí Království českého Jan Rudolf Chotek rozhodl vybudovat nové sídlo, nechtěl jen obyčejný zámek. Potřeboval stavbu odpovídající jeho společenskému postavení. A tak na jediné výraznější vyvýšenině v širokém okolí začal vyrůstat monumentální empírový palác.
Projekt vytvořil drážďanský architekt Christian Friedrich Schuricht. Stavba probíhala v letech 1806 až 1824 a její průběh zkomplikoval rakouský státní bankrot v roce 1811. Přesto se podařilo zámek dokončit natolik, že se Jan Rudolf Chotek mohl už roku 1823 nastěhovat. V té době měl neuvěřitelných 125 místností.
Kačina dostala půdorys otevřené podkovy. Uprostřed stojí hlavní patrová budova s monumentálním vstupem, po stranách se rozbíhají dlouhá křídla s kolonádami. Na jejich koncích nechal Chotek umístit dvě stavby, které dnes patří k nejzajímavějším částem zámku – knihovnu a divadlo.
Knihovna ukryla hudební poklad
Kačinská knihovna není jen krásnou kulisou. Už od počátku byla navržena jako samostatná knihovní budova, což z ní činí mimořádný architektonický unikát. Chotkové do ní shromažďovali knihy, rukopisy, mapy i hudebniny. Fond se postupně rozrůstal a ve 20. století obsahoval více než čtyřicet tisíc svazků. A právě mezi hudebninami čekalo překvapení.
Při zpracování fondu byla objevena dosud neznámá skladba Wolfganga Amadea Mozarta. Do sbírek Národního muzea se hudebnina dostala jako součást konfiskovaného chotkovského fondu, její význam však vyšel najevo až mnohem později díky digitalizaci. Zámecká knihovna tak ukrývala něco, o čem dlouho nikdo nevěděl – hudební stopu jednoho z nejslavnějších skladatelů všech dob.
Mohlo by vás zajímat
Na jevišti hrávali sami Chotkové
Ještě větší překvapení čeká v opačném křídle. Kačina má totiž vlastní zámecké divadlo.
Jeho výstavba se protáhla a dokončení se Jan Rudolf Chotek nedožil. Jeho vnuk Jindřich však nechal divadlo dokončit a 4. listopadu 1851 bylo slavnostně otevřeno. Hlediště nabízelo místo téměř 150 divákům a nechyběly dvě galerie ani hraběcí lóže. Nešlo přitom jen o zábavu pro hosty. Divadlu se věnovali přímo členové rodiny. Někteří hráli, jiní muzicírovali nebo se podíleli na tvorbě dekorací. Kačina tak nebyla pouze místem, kde šlechta seděla v lóži a přihlížela. Chotkové sami vstupovali na jeviště. Intenzivní provoz divadla trval téměř dvacet let. Dodnes patří k nejcennějším dochovaným zámeckým divadelním prostorům u nás.
Park vyrostl ještě před zámkem
Ještě předtím, než Kačina získala svou dnešní podobu, začal vznikat okolní park. Už roku 1789 zde byla podle návrhů vídeňského architekta a botanika Františka Antonína Jacquina založena přírodně krajinářská zahrada. Rozsáhlý anglický park měl původně kolem 200 hektarů. Staré stromy, cizokrajné dřeviny, cesty a romantická zákoutí vytvářely krajinu, která měla působit přirozeně, ale zároveň promyšleně. Dodnes tu najdeme také empírový most s jediným kamenným obloukem. Zámecký areál dnes doplňují mimo jiné skleník, bylinková zahrada, naučné stezky a venkovní expozice.
Před zámkem tu stávala zaniklá ves
Kačina však nevyrůstala v úplně prázdné krajině. Na jejím místě se kdysi nacházela ves Kačín, připomínaná už ve středověkých pramenech. Později zanikla a její jméno nakonec zůstalo spojeno s okolní krajinou.
Ještě zajímavější je však historie zdejších luk. Jejich rozlehlost a poloha z nich v minulosti udělaly vhodné místo pro shromažďování vojsk. V husitské a pohusitské době se zde několikrát soustředily početné ozbrojené oddíly. Roku 1434 odtud táhlo vojsko panské jednoty směrem k Praze a později k rozhodujícímu střetnutí u Lipan. Roku 1440 se zde shromáždili příznivci Jiřího z Poděbrad před tažením proti Oldřichovi z Rožmberka. A roku 1474 zde své vojsko soustředil také král Vladislav Jagellonský před tažením proti Matyáši Korvínovi.
Dnes si při procházce parkem jen těžko představíme, že místo poklidných alejí a starých stromů kdysi zaplňovaly zástupy ozbrojených mužů.
Zámek přežil války i změny majitelů
Chotkové vlastnili Kačinu až do roku 1911. Tehdy zdejší větev rodu vymřela a panství zdědil Quido Thun-Hohenstein. Kvůli vysokým dluhům však zámek ve 30. letech opustil.
Za druhé světové války Kačinu využívaly jednotky Hitlerjugend a v posledním roce války také jednotky SS. Po válce se osud zámku zcela změnil. Roku 1950 jej získalo zemědělské muzeum a postupně se z něj stal významný muzejní areál.
Dnes se tu návštěvníci mohou seznámit nejen s historií Chotků, ale také s životem šlechty, služebnictva a venkova. Dochovaná knihovna a divadlo přitom patří k nejcennějším částem celého areálu.
Kačina dodnes ukrývá své příběhy
Kačina je pozoruhodná právě tím, že za její dokonale pravidelnou empírovou fasádou se skrývá tolik rozdílných příběhů. V jejích prostorách se potkávala šlechtická reprezentace s divadlem, knihami a hudbou. V knihovně se po desetiletí ukrývala neznámá Mozartova skladba a v okolní krajině se zase kdysi řadily vojenské šiky.
Kdo dnes přijde na Kačinu, neuvidí jen krásný zámek v anglickém parku. Uvidí místo, kde se během několika staletí vystřídali šlechtici, vojáci, herci, knihovníci i návštěvníci, kteří sem přicházejí dodnes. A možná právě proto Kačina nepůsobí jako mrtvá historická kulisa. Spíš jako dům, který má stále co vyprávět.
