Sešli se u stolu a mluvili o budoucnosti
Někdy na počátku roku 1788, tedy těsně před vypuknutím Velké francouzské revoluce, se u slavnostní večeře sešla společensky vysoce postavená francouzská společnost. Atmosféra byla napjatá – ve vzduchu visely změny, které si tehdy ještě nikdo neuměl plně představit.
Řeč se brzy stočila právě na budoucnost Francie. Revoluce už nebyla jen neurčitou hrozbou, ale stále častěji diskutovaným tématem. Hosté si začali pokládat otázku, kdo z nich se nadcházejících událostí vlastně dožije.
Pronesl proroctví, které všechny zneklidnilo
Slova se ujal spisovatel Jacques Cazotte. Na rozdíl od ostatních nepůsobil pobaveně – jeho odpověď byla klidná, ale mrazivá. Prohlásil, že revoluce se dožijí všichni přítomní. Dodal však, že většina z nich bude mít velmi vážný důvod toho litovat.
Pak začal jmenovat konkrétní osudy. Matematik Condorcet se podle něj otráví ve vězení. Aristokrat Chamfort si vezme život podřezáním žil. Dalších několik hostů má během několika let skončit na popravišti. A Cazotte nezůstal jen u nich. Vyslovil i odvážné tvrzení, že obětí revoluce se stane samotný král. V době, kdy monarchie stále stála pevně, šlo o téměř nemyslitelnou představu.
Zasáhl i skeptika mezi hosty
Mezi přítomnými byl také kritik a zapřisáhlý ateista La Harpe. I jemu Cazotte předpověděl budoucnost – měl revoluci přežít, ale zároveň projít hlubokou osobní proměnou a obrátit se ke křesťanství.
Nakonec obrátil pozornost sám k sobě. Bez zaváhání pronesl, že i jeho čeká smrt pod gilotinou.
Večeře, která měla být společenskou událostí, se tak změnila v tísnivý okamžik, na který už nikdo z přítomných nemohl zapomenout.
Mohlo by vás zajímat
Naplnilo se proroctví, nebo vznikl mýtus?
Příběh o této večeři zveřejnil právě La Harpe – až poté, co se většina předpovědí skutečně naplnila. A to je moment, který vyvolává pochybnosti. Mnozí historici upozorňují, že zpráva se dostala na veřejnost teprve zpětně.
Na druhou stranu se objevili lidé, kteří tvrdili, že u osudné večeře skutečně seděli a Cazottova slova slyšeli na vlastní uši.
Neunikl ani vlastnímu osudu
Osud Jacquese Cazotta sám o sobě dodává celému příběhu znepokojivou váhu.
Dne 2. září 1792 byl během revolučního teroru zatčen. Díky úsilí svých blízkých byl sice krátce nato propuštěn, a zdálo se, že svému osudu unikl. Ti, kdo znali jeho proroctví, mu gratulovali k tomu, že se mu podařilo vyhnout vlastní předpovědi. Cazotte však zůstal klidný. Podle svědectví prý odpověděl, že si tím není jistý – a že gilotina si ho stejně brzy najde.
Do tří dnů byl znovu zatčen. A tentokrát už rozsudku neunikl.
Zanechal po sobě otázku bez odpovědi
Příběh Cazottova proroctví dodnes vyvolává otázky. Šlo o neuvěřitelnou intuici člověka, který dokázal vycítit směr dějin? Nebo o dodatečně vytvořený mýtus, jenž měl zpětně dodat událostem dramatičnost?
Ať už je pravda jakákoli, jedno zůstává jisté: večeře z roku 1788 se stala symbolem okamžiku, kdy si lidé poprvé začali naplno uvědomovat, že svět, jaký znali, se brzy nenávratně změní.
