Odhaloval podmořský svět
V roce 1951 vyplul Jacques-Yves Cousteau z jihofrancouzského Toulonu na palubě výzkumné lodi Calypso. Společně se svým týmem se vydal do Rudého moře a později i do dalších částí světových oceánů, aby prozkoumal místa, která byla tehdy pro většinu lidí naprostou neznámou.
Calypso byla vybavena moderní technikou pro studium mořského života i mapování oceánského dna. Cousteau se svými spolupracovníky natáčel korálové útesy plné pestrobarevných ryb, obří mořské želvy i žraloky, které do té doby veřejnost znala převážně jen z vyprávění.
Záběry z těchto expedic se staly základem slavného dokumentárního filmu Svět ticha (Le Monde du silence). Snímek získal v roce 1956 Zlatou palmu na festivalu v Cannes a o rok později také Oscara za nejlepší dokumentární film. Poprvé ukázal divákům život pod hladinou oceánů v dosud nevídané podobě.
Riskovali při každém ponoru
Výpravy rozhodně nebyly bez rizika. Cousteau a jeho potápěči sestupovali do hloubek, které byly na svou dobu mimořádné. Při některých výzkumech se dostali až k hranici 75 metrů, přičemž byli odkázáni jen na omezené zásoby vzduchu.
Stejně nebezpečné bylo i samotné vynořování. Příliš rychlý návrat na hladinu mohl způsobit dekompresní nemoc, která vede k bolestem kloubů, poruchám vědomí a v krajním případě může být smrtelná. Každý ponor proto vyžadoval pečlivé plánování.
Napětí provázelo také natáčení žraloků. Kameramani i potápěči se často ukrývali v kovové ochranné kleci, do jejíchž stěn mohutní predátoři opakovaně naráželi.
Vyvíjel nové technologie
Jacques-Yves Cousteau nebyl jen filmařem a mořeplavcem, ale také vynálezcem. Už v roce 1943 společně s inženýrem Émilem Gagnanem vyvinul moderní akvalung, který potápěčům umožnil mnohem svobodnější pohyb pod vodou a stal se základem dnešního potápěčského vybavení.
Mohlo by vás zajímat
Při natáčení expedic využíval jeho tým také motorizované podvodní skútry, které usnadňovaly pohyb na větší vzdálenosti. Roku 1959 pak Cousteau představil malou výzkumnou ponorku přezdívanou „potápěcí talíř“. Stroj pojmenovaný Denise se pohyboval podobným principem jako oliheň – nasával vodu a prudce ji vypouštěl dozadu, čímž získával pohon.
Objevoval vraky i zrození života
Během expedic narazil Cousteau na dně Rudého moře také na vrak dávno potopené lodi. Jeho potápěči z něj vyzvedli například lodní zvon nebo zrezivělý motocykl, který se stal jedním ze symbolů nečekaných nálezů ukrytých pod mořskou hladinou.
Stejně silný dojem však zanechaly i okamžiky zcela opačné – na opuštěných plážích zachytil kamerou líhnutí mořských želv a jejich první nebezpečnou cestu z písku do oceánu.
Upozorňoval, že oceány potřebují naši ochranu
Expedice z první poloviny padesátých let představovaly jen začátek Cousteauova celoživotního díla. Během dalších desetiletí natočil desítky dokumentů, napsal řadu knih a stal se jedním z nejznámějších popularizátorů oceánografie.
Zároveň patřil mezi první osobnosti, které veřejně varovaly před znečišťováním moří ropnými látkami, ničením korálových útesů i nadměrným rybolovem. Jeho výzvy jsou dnes aktuálnější než kdy dříve. V době, kdy oceány čelí změně klimatu, znečištění plasty i úbytku mořských živočichů, připomíná Cousteauův odkaz, že poznání přírody má smysl především tehdy, pokud ji dokážeme také chránit.
